ZA MORAVU

Kdo nezná pravdu, je pouze hlupák, ale kdo ji zatajuje, je zločinec (Bertold Brecht, německý básník, spisovatel, dramatik a divadelní režisér, 20. stol.)

Stanovisko k snahám moravských spolků inovovat historickou symboliku

Původní znaky byly osobními erby panovníků, kteří je pak vztahovali k zemi, které vládli. Nejprve byl osobní znak panovníka spojován přes jeho titul s určitým územím. Zemské znaky se tvořily většinou ze znaků panovníků tím, že nástupci přebírali znak předchozího panovníka. Zemské znaky tedy vznikly tak, že se začaly dědit po předchozích vládcích. Na Moravě se začala dědit bíločerveně šachovaná orlice na modrém štítu. Proces teritorializace na Moravě probíhal v letech 1262 – 1272. V 15. století se používání zemského znaku rozšířilo v souvislosti se vznikem zemské pečeti.

Moravský zemský znak tedy pochází ze 13. století a v průběhu času též odolával snahám o zásah do této tradiční zemské symboliky, konkrétně v 15. století ze strany tehdy ještě cizího vládce, císaře Svaté říše římské. Skutečností je, že se tato změna v tu dobu neuplatnila. V době habsburské vlády v průběhu 19. století se především ze strany rakouské objevovaly snahy neplatné privilegium oživit, což se podařilo na dobu pouhých 3 let během 1. světové války.

Na počátku 21. století se tyto snahy objevují znovu, ale nikoliv ze strany cizáků, ale pomýlených moravských aktivistů, kteří se zabývají zvláštní činností, totiž pokusy o inovaci všech možných moravských symbolů a o jejich podobě hlasují na svých schůzích, a to tak, aby na tradičních symbolech Moravy nezůstal na kameni kámen.

Tito samozvaní mluvčí Moravy se domnívají, že o zemských záležitostech mohou rozhodovat oni, a neuvědomují si, že na svých schůzích se mohou usnášet pouze na svých vnitřních záležitostech. Nenechají si vysvětlit, že o moravských symbolech rozhodla sama historie a nemá smysl, aby o tom, co je rozhodnuto, ještě někdo rozhodoval. Pokud by byla celospolečenská potřeba to měnit, k čemuž ovšem není sebemenší důvod, mohlo by to změnit např. celomoravské referendum oprávněných volitelů, nikoliv nějaký spolek diletantů s pavědeckými názory, postrádajících schopnost racionálního myšlení. Je to stejné, jako by např. nějaký spolek včelařů v nějakém městě rozhodl na své schůzi o vlajce podle svých představ, prohlásil ji za vlajku města a takto ji veřejně prezentoval.

Těmto lidovým tvůrcům zcela unikají kritéria, která by měla vlajka splňovat, a jejich výtvory v důsledku toho neodpovídají vexilologickým a heraldickým pravidlům. Na list praporu v barvě štítu se klade heraldická figura (nejčastěji lev, orlice apod.), jiný způsob je přenesení hlavních tinktur znaku na prapor v podobě vodorovných či svislých pruhů, popř. jiných vexilologických figur, např. klínů, křížů, hvězd apod. Ve druhém případě se tedy jedná o barevnou zkratku znaku. Zásadní kritériem je, že zemské barvy vycházejí z hlavních tinktur zemského znaku. Zcela nepatřičné je umístění celého znaku i se štítem na pruhy, neboť se jedná o zcela zbytečné dublování symboliky. Pokud snad někteří jednotlivci připustí, že na prapor celý znak se štítem nepatří, snaží se vyhnout této chybě chybou jinou, totiž že umístí šachovanou orlici na barevné pruhy, které, jak je u amatérů obvyklé, neodpovídají barvám štítu a figury. Orlice je sice bez modrého štítu, ale není v modrém poli, což je opět špatně, a dokonce je opatřena svévolnými doplňky, které moravská orlice nemá, třímá totiž v pařátech meč a kříž. Inspirace rakouským císařským orlem je opět zřejmá. Tady je vidět, že tito samotvůrci nemají o heraldice a vexilologii ani páru. Vexilologové se vyjádřili jasně. Zemské barvy vycházejí ze znaku a tudíž tam žlutý pruh nemá co dělat. A pokud je na praporu orlice, tak tam nemají co dělat pruhy, ale má tam být modré pole. Moravská orlice je blasonovaná celosvětově jednoznačně jako stříbrnočerveně šachovaná na modrém poli. Nic jiného prostě nemůže být moravská orlice. Barevné pruhy či jiné vexilologické figury tedy mají být pochopitelně bez úplné heraldické figury, neboť tuto heraldickou figuru nahrazují. Správná je tedy buď heraldická podoba (lev, orlice apod. na praporu v barvě štítu) nebo pouze barevná zktatka. Omluvou není ani argument, že chyby se někde vyskytují. Pro chyby si jako pro vzor nechoďme. Za vhodnější pro Moravu vexilologové považují heraldickou variantu, neboť pruhy, které mají být pochopitelně bez orlice, dnes nejsou vžité a nemají tudíž vypovídací hodnotu. Symbol má mít funkci identifikační, což u samotných pruhů není zaručeno.

Zatímco skupina tvůrců z roku 2007 se spokojila s jedním výtvorem, další jedinec se pokouší přicházet alespoň jednou za rok s dalším "návrhem" moravského praporu, a když ne moravským, tak alespoň s moravskoslezským. Samozřejmě opět s figurou na barevných pruzích, tentokrát orlicí moravskoslezskou. Že je položena na pruzích v barvách severoholandských, případně fríských, mu evidentně vůbec nevadí. Protože tak činí i přes upozornění, zřejmě se snaží překonat světový rekord v počtu inovací symbolů Moravy, případně i Slezska. Tyto soukromé výtvory, které pochopitelně neprošly žádnou odbornou konzultací, natož schvalovacím procesem, nejsou ničím jiným, než v podstatě neidentifikovatelným rádoby symbolem bez jakékoliv vexilologické a historické hodnoty. Co je však stejně nepřijatelné, jako u skupiny kolegů z roku 2007, tak skutečnost, že jsou podstrkovány k veřejné prezentaci, byť se tvrdí, že v tomto případě jde pouze o návrh zemského praporu. Jestliže tedy jde pouze o nikým neschválený návrh zemského praporu, proč je podstrkován různým osobám k veřejnému šíření? Žádné návrhy a inovace Morava ani Slezsko nepotřebují. Starobylé odvěké zemské symboly jsou národním dědictvím děděným po staletí a nejsou nějakou pouhou dekorací, s kterou si každý může dělat, co chce. Pokud by snad měla být moravskoslezská orlice jakožto symbol bývalé Země moravskoslezské z období mezi lety 1928 až 1948, případně 1782 až 1850, kterou používalo Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko v 90. letech 20. stol., použita na praporu, tak by měl podklad figury odpovídat platným symbolům, nikoliv naivním představám svévolného tvůrce domnívajícího se, že symbol historických zemí je nějaká pouhá dekorace, s kterou si každý může dělat, co chce. Pruhy by tedy měly být v případě moravskoslezského praporu dva široké svislé, modrý a žlutý (v příloze), aby odpovídaly barvám štítů moravského a slezského znaku, tak jak byl navržen pro HSD-SMS, avšak používán pouze sporadicky ojedinělými jednotlivci, kteří si ho nechali vyrobit. Takový návrh už by mohl projít i odborným posouzením.