Obce chtějí své symboly

V roce 2017 byla vydána dvě rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Jana Hamáčka, kterým bylo uděleno 111 znaků a 127 vlajek celkem 129 obcím, z toho šesti městysům a pěti městům.

V roce 2018 byla vydána tři rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Radka Vondráčka, kterým bylo uděleno 195 znaků a 211 vlajek 214 obcím, z toho třem městysům a pěti městům a třem městským částem.

Základní vexilologické zásady pro tvorbu nových obecních symbolů

1. Poměr šířky k délce listu1 vlajky obce musí být stejný jako u státní vlajky, tedy 2 : 3.

2. Vlajka obce by měla být jednoduchá, výrazná, nezaměnitelná a odpovídající principu vlání.

3. Nová vlajka nesmí být zaměnitelná s již existujícími vlajkami obcí České republiky, státními vlajkami a obecně známými regionálními vlajkami samosprávných celků existujících států.

4. Rub a líc vlajkového listu musí být totožný.

5. Barvy nově vzniklé vlajky musí vycházet z barev znaku obce, mohou se omezit na základní, za které se považují především barvy štítu nebo jeho polí a barvy hlavních figur. Za základní barvy se nepovažují barvy zbroje zvířat (např. drápy), střech budov apod. Výjimečně lze akceptovat i vlajku odlišných barev od znaku obce za předpokladu, má-li tato vlajka vztah k historii obce nebo byla-li věrohodně v minulosti užívána a obec si to přeje.

6. Není možné schválit vlajku, na které je položen štít obecního (městského) znaku.

7. Na vlajce mohou být použity jen figury ze znaku či jejich deriváty. Figury, nevyskytující se ve znaku není možné použít. Na vlajku není nutné přenést všechny figury ze znaku. Obecné figury ze znaku je vhodné zjednodušit do vexilologických figur (pruh, klín, krokev, kříž, apod.). Nelze používat libovolné geometrické plochy. Ztvárnění vexilologických figur by mělo mít vzah ke znaku (např. zkřížené figury ve znaku, mohou být na vlajce zjednodušeny do podoby kříže, radlice do podoby klínu či krokve. Je-li ve znaku vrch (kopec), vlnité břevno apod., je vhodné je nahradit na vlajce klínem, pruhem či polem.).

8. Tzv. heraldickou vlajku (převod obsahu štítu na list vlajky) je možné vytvořit jen v případě jednoduchého a výrazného znaku. Při tvorbě vlajky je nutné brát v úvahu, že zatímco znak je koncipován na výšku, vlajka je koncipována na délku, čemuž je třeba přizpůsobit rozložení, případně velikost figur - měly by být adekvátní velikosti pole, pruhu nebo celého listu vlajky. Figury lidí, nestvůr, zvířat, ryb a ptáků by měly být otočeny hlavou k žerďovému okraji listu vlajky.

9.Na vlajku obce nepatří texty, realistická vyobrazení a vše, co snižuje vzájemnou rozeznatelnost vlajek.

10. Vlajkový list musí být jednoznačně slovně popsatelný vexilologickou terminologií tak, aby mohl být zhotoven bez grafické předlohy.

Pozn.: Pojmem list se označuje celá plocha (pole) vlajky či praporu. List u vlajky či praporu je obdobou štítu u znaků. Vlajka se vytahuje na stožár pomocí lanka, prapor se navléká na žerď. Jde-li o vyvěšení ve svislé poloze, jedná se o korouhev, tedy ve smyslu zákona o napodobeninu vlajky.

V Praze dne 20. 12. 2018

Vexilolog z České republiky oceněn v Buenos Aires

Na XXI. mezinárodním vexilologickém kongresu, který se konal na přelomu července a srpna roku 2005 v Buenos Aires, obdržel vexilolog Ing. Petr Exner cenu Vexillon udělovanou Mezinárodní organizací vexilologických asociací (Fédération internationale des Associations vexillologiques, FIAV). Vexillon je udělován jednou za dva roky při příležitosti konání světového kongresu za nejdůležitější příspěvek světové vexilologii v průběhu dvou let předcházejících kongresu.

Cena byla udělena za dlouholetou práci pro českou komunální vexilologii, činnost v parlamentním podvýboru a publikaci kompletního soupisu komunálních vlajek České republiky v tištěné i elektronické podobě na internetu. Vexillon je tak oceněním nejen pro držitele samotného, ale i pro parlamentní podvýbor, který důsledně a dlouhodobě dbá o odbornou správnost, unikátnost a nezaměnitelnost komunálních symbolů v České republice.

Petr Exner (*1950), člen České vexilologické společnosti, člen expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Parlamentu České republiky, pracuje na Univerzitě v Hradci Králové. Zařadil se tak mezi deset světových vexilologů, kteří toto ocenění získali od roku 1989, kdy Australská vexilologická společnost (Flag Society of Australia) udělování Vexillonu iniciovala.

Unikátní nález na východní Moravě

Od 17. listopadu 2019 do 12. ledna 2020 byl v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně vystaven unikátní archeologický nález připodobňovaný k slavné Věstonické Venuši. Hliněná antropomorfní soška byla nalezena v roce 2018 archeologem Miroslavem Popelkou z Ústavu archeologické památkové péče Brno při stavbě jihovýchodního oblouku obchvatu Otrokovic v katastru otrokovické místní části Kvítkovice. Byla uložena v zásobní jámě sídliště kultury popelnicových polí z mladší doby bronzové, kde čekala na objevení přibližně 3000 let. Představuje stylizovanou postavu muže s drobným bronzovým korálkem kruhového tvaru na hrudi. Podle místa nálezu byla soška pojmenována veselým, avšak případným a na známou Věstonickou Venuši odkazujícím názvem Kvítkovický Venouš a je unikátní tím, že ve středoevropském prostoru namá analogii.

V žilách našich současníků koluje velkomoravská krev

Tříletý archeologicko-genetický výzkum uherskohradišťského Centra slovanské archeologie Moravského zemského muzea Brno potvrdil, že na Uherskohradišťsku žijí i po jedenácti stech letech přímí potomci Moravanů z velkomoravského období. Vzorek DNA poskytlo 340 obyvatel Uherskohradišťska a okolí, jejichž vzorek DNA byl porovnán se 75 vzorky Velkomoravanů pohřbených na sadské nekropoli, odebranými ze zubů a stehenních kostí. Z těch 340 respondentů má 18 z nich po mužské linii shodné složení haplotypů, jako sedm jedinců, jejichž kosterní pozůstatky byly nalezeny na pohřebišti v kostele a kolem něj na metropolitní Výšině sv. Metoděje v západní části katastru uherskohradišťské místní části Sady (Derfla). Jedná se tedy o přímé potomky lidí z období Velké Moravy z 9. století, případně z období následujícího od 10. až do počátku 13. století. Přitom jedenáct z nich téměř jistě představuje potomky tří velmožů z doby Velké Moravy z 9. století a zároveň dvou lidí z následujícího období 10. až 13. století, zřejmě jejich potomků. Praprapředkové mezi námi žijících spoluobčanů se tedy téměř s jistotou přímo setkali se slavnými řeckými věrozvěsty a světci Konstantinem Filozofem a Metodějem, patrony Moravanů a Slovanů.

Výsledky výzkumu v každém případě předčily očekávání.