Zlo se vždy opírá o lež (prof. PaedDr. ThDr. MUDr. et MUDr. Jaroslav Maxmilián Kašparů, Ph.D., dr. h. c., český vysokoškolský pedagog, psychiatr, pedopsychiatr, soudní expert, teolog, řeckokatolický duchovní, spisovatel a esperantista)

Stanoviska k terminologii Moravské národní obce

Stanovisko k údajné moravské vlajce

Moravské symboly nejsou soukromou záležitostí nějakého spolku či strany, jako např. Moravské národní obce nebo politické strany Moravané, aby je měnily podle své libovůle. Moravské symboly vznikly tak, že se od určité doby začaly dědit jako dědictví. Pokud nějaké symboly kterýkoliv jednotlivec nebo spolek vytvoří, pak je může považovat pouze za svoje soukromé, klubové spolkové či stranické, v žádném případě ne za moravské. Ty už totiž dávno existují, a dost dlouho na to, aby se měnily jen tak z rozmaru toho, kdo si momentálně vzpomene, že je nutné je změnit.

Stanovisko k údajné historické moravské vlajce

Co se týká umělého novodobého žlutočerveného výtvoru s nepatřičným znakem, který dnešní ultramoravští aktivisté vyvěšují a vydávají za "moravskou historickou vlajku", tak je třeba upozornit na to, že takováto vlajka nikdy neexistovala a její historie nepřevyšuje několik let. Nikdy za oficiální politické existence Moravy se nevyvěšovala se znakem, neboť to by bylo protizákonné. Zemský znak směl být používán pouze na základě svolení ministerstva vnitra. Pokud někdo cítí potřebu být na tento soukromý symbol hrdý, je to jeho problém. Neměla by se ale oprávněnost jeho výběru zakládat na lžích a neměl by se tento symbol podstrkovat komukoliv jinému na základě výmyslů nebo účelově překroucených faktů.

Stanovisko k údajné tradiční moravské vlajce

Moravská národní obec a některé jiné spolky mají svéráznou a prapodivnou představu o pojmu "tradiční". Je sice pravdou, že ve druhé polovině 19. století a ojediněle i později existuje několik dokladů vyvěšení žluto-červeného praporu, samozřejmě že bez znaku, ale stejně tak se vyvěšovala vlajka červeno-bílá, bílo-červeno-modrá a červeno-žluto-modrá, přičemž převažovaly trikolóry. Žlutočervené prapory či vlajky tedy v žádném případě nelze považovat za tradiční.

Stanovisko k údajné občanské moravské vlajce

Výtvor, který nevytvořili občané, ale vymyslela a schválila si politická strana na svém separátním stranickém sjezdu bez jakékoliv konzultace s veřejností odbornou i laickou nemůže být vlajkou občanskou, ale pouze stranickou. Tvrzení Moravské národní obce, že jimi vymyšlenou variantu si většinově vybrali obyvatelé Moravy jako nejvhodnější symbol, je nepravdivé.

Stanovisko k údajné žlutočervené zemské moravské vlajce

V době existence Moravy jako státu nebyla nikdy žádným právním předpisem moravská zemská vlajka definována. Svého času její používání částí především císařskému aparátu loajální německy mluvící, případně neinformovanou částí moravské populace za situace, kdy se používalo vícero jiných variant, neopravňuje k tvrzení, že se jedná o zemskou vlajku.

Stanovisko k údajnému schválení moravské vlajky zemským sněmem

Zemský sněm v roce 1848 ve svém právně nezávazném a nikdy nepřijatém návrhu navrhl žlutou a červenou jako zemské barvy, když evidentně opomněl neopominutelnou barvu štítu. (Jen pro ilustraci, ve stejném návrhu zemské ústavy zrušil šlechtické tituly, z toho lze vidět, jakou právní váhu měly neschválené návrhy tohoto selského zemského sněmu.)

Stanovisko k údajnému oficiálnímu stvrzení zemských barev zemským sněmem

Nejednalo se o žádné oficiální stvrzení, jednalo se pouze o návrh. Poslanci se právně nezávazně usnesli 14. srpna při rokování o nové ústavě zemské na barvách orlice ve znaku. Pozměněný text byl schválen 15. září 1848. Konečný návrh nového moravského zemského zřízení byl přijat 20. září. Současně bylo rozhodnuto, že jeho text v němčině a češtině bude v tištěné formě odeslán ministerstvu, aby byl předložen k potvrzení říšskému sněmu a císaři. Návrh s doprovodnou nótou, kterou podepsal předseda sněmu Johann Koppel, byl 30. září odeslán do Vídně presidiu rakouského říšského sněmu. Říšský sněm se však tímto návrhem nezabýval a návrh se nedostal ani k císaři. Návrh zemského sněmu tedy nebyl realizován, zůstal pouze v podobě nepřijatého legislativního návrhu tak jako celý návrh ústavy.

Stanovisko k zemským barvám údajně používaným od počátku 19. stol.

Žlutočervené barvy se v menší míře, než trikolóry, používaly na základě chybné interpretace usnesení zemského sněmu z roku 1848 až na přelomu 19. a 20. století. "Historiky" z Moravské národní obce upozorňujeme, že rok 1900 je koncem, nikoliv počátkem 19. století.

Stanovisko k údajné sjednocovací funkci žlutočervené vlajky obyvatelstva Moravy

Žlutá barva byla jednoznačně odmítána slovanskými Moravany, kteří se vůči tomuto pokusu o zásah do tradiční moravské symboliky nekompromisně vymezovali.

Stanovisko k údajným současně platným zemským barvám

Dle zmatené argumentace Moravské národní obce současně platné moravské barvy jsou žlutá a červená dle znění §5 Sněmovního listu č. 27 ze 14. 9. 1948. Není známo, že by Národní shromáždění Československé republiky mělo 14. 9. 1948 nějakou schůzi. Jedná se zřejmě o omyl Moravské národní obce, která se spletla jen o 100 let. Ale i tak sněm v roce 1848 zemské barvy pouze navrhl a usnesení postoupil dále k projednání říšskému sněmu, který ale zemské barvy neprojednal. Žádný platný právní předpis nikdy nedefinoval moravské zemské barvy ani později, takže žádné platné moravské barvy oficiálně neexistují. Zemské barvy lze odvodit ze symbolu Moravy ve státním znaku. Vycházíme-li ze současného i prvorepublikového státního znaku, jakož i z tradičního znaku Markraství moravského, zemské barvy Moravy jsou bílá, červená a modrá.

Stanovisko k tvrzení, že zemské barvy automaticky znamenají prapor

Zemské barvy znamenají zemské barvy, nikoliv prapor. Ten pouze může být v zemských barvách, pokud není definován jnak. Zemské barvy se dají použít v jakékoliv vhodné formě a v jakékoli barevné kombinaci. Za Rakouska byla nejobvyklejším mediem, kde se používaly zemské barvy, kokarda nebo stuha na klobouku. Další uplatnění zemských barev se uplatnilo např. na uniformách, hraničních patnících, mýtných závorách či vlajkových stožárech jako symbol svrchovanosti. Často se zemskými barvami rozuměla jakákoliv výzdoba obsahující barvy spojené se zemskými symboly, jako např. Často se zemskými barvami rozuměla jakákoliv výzdoba obsahující barvy spojené se zemskými symboly, jako např. girlandy, fábory, tzv. fangle, květiny a střídající se jednobarevné praporky pod střechami domů (např. modré, bílé a červené).

Stanovisko k domněnce, že Praha ukradla vlajku Moravě

Praha na rozdíl od Moravy má vlajku definovanou právním předpisem. Oficiálně platný prapor Prahy pokračuje z tradic barev používaných již od 15. století. Na rozdíl od Moravy Praha barvy žlutou a červenou ve znaku skutečně dlouhodobě používala. Fridrich III. vydal 9. června 1475 listinu, kterou polepšil, tedy rozhojnil znak, přidal helm s císařskou korunou, drženou dvěma lvy. Součástí byla také změna tinktury hradební zdi a věží stříbrné na zlatou kromě cimbuří. Takto upravený znak ovšem na rozdíl od podobného moravského případu skutečně nabyl platnosti, a to o necelé dva roky později, když jej 18. dubna roku 1477 potvrdil a ze své královské moci udělil český král Vladislav II. Od té doby se znak popisoval jako červený štít se zlatou, z kvádrů budovanou hradební zdí a stříbrným cimbuřím, na štítu s kolčím helmem s pokryvadly zlatými, červenými a bílými, se zlatou císařskou korunou nad helmem drženou dvěma bílými lvy. Takto je znak také namalován uprostřed privilegií z let 1475 a 1477. Tento znak je doložen na nových pečetidlech z let 1477 a a 1615. Listinou z 20. dubna 1649 pak přibyla ruka s mečem v bráně. Barvy Prahy červenou a žlutou jako takové určil v roce 1886 v duchu tehdejších zvyklostí pražský archivář J. Emler.

Stanovisko k lživému tvrzení o žlutočervené variantě

V žádném případě není pravdou, že žlutočervená varianta vlajky si pro svoji srozumitelnost i estetickou úroveň získala velmi rychle oblibu po celé Moravě a stala se stal základní a všeobecně uznávanou podobou. Jedná se o účelovou lež, která má ospravedlnit svévolný novodobý výtvor politické strany Moravané z roku 2007 a jeho kontroverzní symboliku. Tuto stranickou a spolkovou vlajku odmítla jak odborná veřejnost, tak rozhodující většina laické veřejnosti právě pro její nesrozumitelnost, zásadní vexilologické chyby a vrcholný nevkus. Jde o soustředění všech možných historických současných chyb a nedostatků do jednoho symbolu.

Stanovisko k výroku, že existenci Moravy či její symboly nelze odvodit z existence či symbolů krajů, které jsou pouhou organizační jednotkou státu.

Organizační jednotkou státu u nás byly a v okolních státech i jsou také země. Pokud současné kraje a velký státní znak respektují odvěkou původní a tradiční symboliku Moravy, není sebemenší důvod vymýšlet její diletantské inovace v podobě jakéhosi nehistorického novotvaru z 21. století, barevně od tradiční moravské symboliky zcela odlišného.