Hlupákům vědomosti vždycky překážely (Richelle Mead, americká spisovatelka 20. - 21. stol.)

Stanovisko k neplatnému středověkému privilegiu

Privilegium je dobrodiní, tedy žádný příkaz, záleží tedy na tom, jak s ním naloží ten, komu bylo toto privilegium uděleno. S tím privilegiem Fridricha III. Habsburského z roku 1462, kdovíproč propagovaným Moravskou národní obcí, Moravané nějakým způsobem naložili již v onom 15. století. Protože se v tu dobu vůbec neuplatnilo a nepoužívalo, tak neexistuje jiné vysvětlení, než že je Moravští stavové odmítli již v prvopočátku. Neujalo se trvale ani nikdy v minulosti. Nebylo také proč. Moravané nemají důvod připomínat si znehodnocení znaku změnou tinktury, která porušila tradiční symboliku, porušila heraldické pravidlo o zvýraznění zbroje a porušila barevnou vyváženost znaku. Nemají rovněž důvod uplatňováním privilegia připomínat si pomoc Habsburkovi, který porážkou povstání domácích stavů pouze upevnil své centralistické pozice, což se později vymstilo i stavům českým a moravským, kteří vinou Habsburků přišli o rozhodující část stavovského vlivu. Jen hlupák může oslavovat svou porážku. Není tedy sebemenší důvod si tímto vnějším cizorodým pokusem o zásah do znaku našich prapředků prznit toto cenné dědictví. Kromě toho privilegium nevešlo v platnost, neboť panovníkem a suverénem nebyl rakouský císař, ale český král. Celé privilegium si tedy císař Bedřich mohl, jak se říká lidově, vetknout za klobouk a mohou si ho vetknout za klobouk i fanatici, kteří se zhlédli v žlutočerveném poblouznění. Jestli má ono představitelem habsburského rodu udělené privilegium něco symbolizovat, tak nikoliv hrdinství v boji, jak z neznalosti argumentuje spolek Moravská národní obec, neboť k žádnému boji nedošlo, povstalci před silným vojskem na pokračování povstání rezignovali, ale může symbolizovat pouze závazky a povinnost vůči českému králi postavit v případě potřeby vojenský kontingent. Privilegium tedy představuje pouze možnost, nikoliv nutnost změnit tradiční tinktury znaku. A už vůbec není možné nadřazovat středověké privilegium legislativě suverénního státu.

Znak je znamení, které má být dobře viditelné a podle heraldiky "má lahodit oku".

Aby znak splňoval pravidlo o zvýraznění zbroje, která se kreslí odlišnou tinkturou, než figura, měla by být zbroj u zlato-červeně šachované orlice odlišná od zlaté.