Stanovisko k snahám moravských spolků inovovat historickou symboliku

Původní znaky byly osobními erby panovníků, kteří je pak vztahovali k zemi, které vládli. Nejprve byl osobní znak panovníka spojován přes jeho titul s určitým územím. Zemské znaky se tvořily většinou ze znaků panovníků tím, že nástupci přebírali znak předchozího panovníka. Zemské znaky tedy vznikly tak, že se začaly dědit po předchozích vládcích. Na Moravě se začala dědit bíločerveně šachovaná orlice na modrém štítu. Proces teritorializace na Moravě probíhal v letech 1262 – 1272. V 15. století se používání zemského znaku rozšířilo v souvislosti se vznikem zemské pečeti.

Moravský zemský znak tedy pochází ze 13. století a v průběhu času též odolával snahám o zásah do této tradiční zemské symboliky, konkrétně v 15. století ze strany tehdy ještě cizího vládce, císaře Svaté říše římské. Skutečností je, že se tato změna v tu dobu neuplatnila. V době habsburské vlády se především ze strany rakouské objevovaly snahy neplatné privilegium oživit, což se podařilo na dobu pouhých 3 let během 1. světové války.

Na počátku 21. století se tyto snahy objevují znovu, ale nikoliv ze strany cizáků, ale pomýlených moravských aktivistů, kteří se zabývají zvláštní činností, totiž pokusy o inovaci všech možných moravských symbolů a o jejich podobě hlasují na svých schůzích.

Tito samozvaní mluvčí Moravy se domnívají, že o zemských záležitostech mohou rozhodovat oni, a neuvědomují si, že na svých schůzích se mohou usnášet pouze na svých vnitřních záležitostech. Nenechají si vysvětlit, že o moravských symbolech rozhodla sama historie a nemá smysl, aby o tom, co je rozhodnuto, ještě někdo rozhodoval. Pokud by byla celospolečenská potřeba to měnit, k čemuž ovšem není sebemenší důvod, mohlo by to změnit např. celomoravské referendum oprávněných volitelů, nikoliv nějaký spolek diletantů s pavědeckými názory, postrádajících schopnost racionálního myšlení.