ZA MORAVU

Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké! (Izaiáš, izraelský prorok, 8. - 7. stol. př. n. l.)

Stanovisko k stanovisku politické strany Moravané k iniciativě nově vzniklého sdružení Za Moravu z 8. dubna 2013

Sjednocení je sice dobrá věc, ale aby mělo sjednocení smysl, musí být na rozumných věcech, nikoliv na nesmyslech. A jestli různé názory na podobu moravské vlajky, která mimochodem jednu svoji nezpochybnitelnou podobu má, strana Moravané považuje za „rozkol“, nechť zváží svoji další existenci, protože jestliže různé názory na symboly považuje za rozkol, co chce dělat v případě různých názorů v daleko závažnějších záležitostech? Byli to především členové politické strany Moravané a Moravské národní obce, kteří neunesli fakta, která byla v rozporu s jejich představou a trvají na „rozkolu“, přestože stačilo fakta přijmout za svá.

Sněm strany Moravané pochopitelně může doporučovat svým členům, aby užívali symbol podle svých představ, ale symbol své strany. Jestli sněm strany doporučuje svým členům, aby užívali chybný symbol naší země, je to jeho chyba. Nemůže ale usnesení strany vnucovat všem ostatním občanům, kteří nejsou členy strany. Jestli prapor, který je oficiálním praporem Prahy, používalo Hnutí za samosprávnou demokracii, byla to také jeho chyba. To ovšem neznamená, že tuto chybu jsou povinni používat všichni obyvatelé Moravy. Pokud ji snad používají někteří starostové, činí tak z neznalosti a na základě podvodné činnosti Moravské národní obce, která se rozhodla, že výsledek hlasovaní stranického sněmu bude svévolně prosazovat za symbol zemský.

Není pravdou, že prapor se změněným znakem na dvou pruzích je po dlouhé roky přijímán jako symbol moravské snahy po samosprávě, když existuje teprve od roku 2007. Není pravdou, že jej přijali občané. Přijali jej pouze mnozí aktivisté sdružení kolem tzv. kulatého stolu, ale ne všichni aktivisté a už vůbec ne občané. Není pravdou, že tento nově vytvořený symbol je trnem v oku odpůrcům moravské samosprávy. Ten je trnem v oku především moravským patriotům, kteří v něm vidí něco, co připomíná mnoho jiného, než Moravu. Nevyzývejte proto uživatele korektních a skutečných symbolů Moravy, aby si uvědomili, že snaha po jednotě kolem skutečného symbolu poškozuje zájmy Moravy. Opak je pravdou. Zájmy Moravy poškozuje vymýšlení soukromých symbolů a jejich vydávání za zemské.

Stanovisko osvětového spolku Za Moravu k stanovisku Moravské národní obce k stanovisku ing. Jaroslava Martykána

Moravská národní obec ve svém stanovisku z 30. června 2013 se mýlí v názoru, že umístění celého znaku se štítem na list vlajky není žádným prohřeškem vůči obecné (mezinárodní) vexilologii. Vexilologie má svá pravidla či zvyklosti, a pokud je někde nedodržují, je to jejich problém a vizitka jejich úrovně. Chyby nalezené v jiných částech světa by v žádném případě neměly být všeobecným vzorem, nýbrž odstrašujícím případem.

Na druhou stranu lze souhlasit s názorem Moravské národní obce, že neexistuje zvláštní česká vexilologie v kontrastu k zahraničním vexilologiím. Vexilologie je skutečně jedna. Podstata věci je v tom, že česká vexilologie je na vysoké světové úrovni, zatímco v některých zemích v podstatě neexistuje. U nás vznikl Vexilologický klub v roce 1972 jako první v zemích tzv. východního bloku. Avšak kořeny české vexilologie spadají již do konce 50. Let 20. století, kdy se vlajkami začal zabývat nestor české vexilologie Doc. RNDr. Ludvík Mucha, CSc. Nakladatelství Mladá fronta vydalo v roce 1958 jeho příručnou publikaci Celým světem, jejíž součástí byla i vlajková příloha, byť ne zcela dokonalá. Ludvík Mucha dostal za úkol kontrolu a evidenci vlajek a jejich aktualizaci a proto se začal detailně seznamovat s historií vlajek a jejich symbolikou. Své znalosti zúročil v roce 1966 v 6. čísle měsíčníku Československé akademie věd Lidé a země, kde publikoval svůj komentář ke 12 novým státním vlajkám na vložené barevné obrazové příloze.

Vexilologie jako taková je součástí státovědy, ústavního a mezinárodního práva. Na území České republiky tedy platí naše zákony, naše pravidla a naše zvyklosti, všemožné chyby a nedostatky tu a tam někde ve světě nalezené si jako vzor neberme.

Závěrem sice Moravská národní obec konstatuje, že neexistuje žádná vlajka z dílny Moravské národní obce a že nikomu nepředepisuje podobu vlajky, kterou má vyvěsit. Avšak Moravská národní obec podvodně vydává za moravskou vlajku výtvor z dílny politické strany Moravané a tuto vlajku bezostyšně propaguje coby moravskou. Možná nikomu nepředepisuje podobu vlajky k vyvěšení, nicméně ve své iniciativě k vyvěšování moravské vlajky na soukromou vlajku politické strany Moravané odkazuje a rovněž směruje zájemce o moravskou vlaku na podvodného dodavatele falešné vlajky s krycím názvem „Moravský patriot“. Nejde o žádnou vlajku vzniklou spontánně v občanském prostředí, jde o vlajku cíleně a cílevědomě propagovanou za účelem politické propagandy. Jedná se údajně o vlajku symbolickou, což lze připustit, problém ovšem je v té protislovanské a v podstatě i protimoravské symbolice jimi propagované vlajky. Další problém je ve falešném názvu oné Moravskou národní obcí možná nepředepisované, ale pod lživým názvem nabízené politické vlajky. Moravská národní obec považuje podobu moravské vlajky za druhořadou. To ovšem nelze, podobně jako nelze v současnosti na mezinárodní akci mezi vlajkami zúčastněných států vyvěsit místo vlajky Spolkové republiky Německo např. vlajku bývalé Německé demokratické republiky nebo dokonce bývalou vlajku nacistickou na základě scestného argumentu, že se rovněž jedná o vlajku německou a její podoba je druhořadá. Uhozené názory Moravské národní obce svědčí nikoliv o uctění svátku slovanských světců, ale o pochybnou politickou propagandu. Pokud by se skutečně mělo jednat o uctění historické památky slovanských věrozvěstů, není přece problém vyvěšovat skutečnou historickou moravskou vlajku modrou s bíločerveně šachovanou orlicí.

Doc. RNDr. Ludvík Mucha, CSc.

Stanovisko osvětového spolku Za Moravu k stanovisku Moravské národní obce k doporučení odborníků ve věci moravské vlajky z roku 2013

Moravská národní obec ve svém stanovisku z 30. července 2013 považuje osvětovou činnost a snahu spolku Za Moravu o věcnou diskusi za agresivní a lživé útoky na představitele Moravské národní obce. Jsou to však členové Moravské národní obce, kteří se uchylují, když jsou přeargumentováni, k nenávistným a vulgárním nadávkám na adresu členů osvětového spolku Za Moravu. Dokonce se nerozpakovali spílat špičkovým odborníkům za jejich fundované stanovisko.

Moravská národní obec upozorňuje, že jednatel spolku Za Moravu není vzdělán v problematice moravské vlajky, mlčí však o tom, že na rozdíl od diletantů z Moravské národní obce s špičkovými odborníky a se vzdělanci v této problematice úzce spolupracuje.

Moravská národní obec připouští, že nejstarší vexilologickou podobou symbolu Moravy je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí umístěna na modrém poli, prapor však, kdovíproč, nazývá dle svých vlastních pravidel standartou. Je to z hlediska vexilologického zavádějící název a svědčí pouze o základních terminologických i historických neznalostech „odborníků“ Moravské národní obce.

Podle „odborníků“ z Moravské národní obce se údajně v novověku tato podoba nepoužívala, což je údajně plně v souladu s poznatky Moravské národní obce. Zprávy a vyobrazení z té doby však svědčí o pravém opaku, z čehož vyplývá, že poznatky Moravské národní obce se blíží nule. Na počátku novověku byl vyobrazen lancknecht s moravským praporem v publikaci Jacoba Koebela z r. 1545. Zpráva Jiřího Závěty ze Závětic z příjezdu Matyáše Habsburského do Prahy v březnu 1611 píše o kornetě (čili vlajce) modré s erbem zemským Markrabství moravského, z korunovace Matyáše v květnu 1611 píše o modrém praporci s erbem Markrabství moravského, nikoliv o nějaké standartě. Historickou moravskou vlajku zobrazuje propagandistický leták z roku 1619. „ Historikům“ z Moravské národní obce dále oznamujeme, že 17. století již nebyl středověk ani starověk nebo dokonce pravěk. Rovněž kresba vlajkonoše s modrým heraldickým praporem s bílo-červeně šachovanou orlicí, pravděpodobně současného heraldika Antonína Javory, není ze středověku, ale někdy z 90. let 20. století. Vlajkonoš nemá na vlajce žádné vodorovné pruhy a už vůbec ne štít na nich. Co se týká zjednodušeného praporu pouze v barvách znaku, je zaregistrován vedle heraldických praporů v již zmíněném roce 1611 coby "praporček obdýlný modrý a bílý", další prapory potom cca od poloviny 19. století nebo těsně před ní. Vyskytovaly se v zemských barvách, které byly tři, a to modrá, červená a bílá (až na výjimku z r. 1845 - červená a bílá). Teprve na přelomu století 19. a 20. se začaly více vyskytovat vedle jiných i se dvěma pruhy, když modrá, hlavní barva Moravy, byla chybně vynechána na základě neplatného usnesení z roku 1848.

Názor o německosti žluto-červené vlajky ve vyjádření archiváře a historika PhDr. Vladimíra Růžka nepovažuje Moravská národní obec za relevantní, ovšem bez vysvětlení, proč tuto variantu prosazovali především moravští Němci a proč ji moravští Slované jednoznačně a nekompromisně odmítali. Diletanti z Moravské národní obce napsali o vyjádření dr. Růžka, že se jedná o vyjádření „nikoliv historika“. Nejsou schopni si ani zjistit, že PhDr. Vladimír Růžek je historik. Jeho argumentace údajně odporuje modernímu pojetí historiografie a údajně staví na překonaném nacionálním vnímání dějin. Nějak „historikům“ z Moravské národní obce uniká, že dějiny lidstva jsou především dějinami národů, nikoliv tříd dělníků, rolníků a pracující inteligence. Ty tzv. třídy byly v určité podobě vždy součástí nějakého národa. Národy tu byly, jsou a určitě i budou, ať už se to komukoliv líbí či nelíbí.

Doporučení odborníků na tuto problematiku považuje pouze za jejich soukromý názor bez jakékoliv závaznosti, přestože byl publikován v odborných tiskovinách, tedy vystaven případné odborné oponentuře. Zatím se dočkal oponentury pouze té neodborné ze strany diletantů z Moravské národní obce, kteří mají svá vlastní pravidla a za závazné nejspíš považují svoje pavědecké bludy, publikované nanejvýš na svých propagandistických stránkách, které však na rozdíl od jiných za soukromé neráčí považovat. Třeba i ten o údajném objevování se znaku s moravskou orlicí na dvou pruzích od poloviny 20. století nebo ten o spolkem Za Moravu účelovém výběru dotázaných osob převážně z Prahy. Moravská národní obec při doporučování tzv. občanské vlajky vychází z respektování názoru údajně tisíců Moravanů, kteří si tuto vlajku údajně oblíbili, ve skutečnosti spíše těch, kteří se nechali z neznalosti obelhat. Moravská národní obec už ale nevychází z respektování názoru desetitisíců či statisíců Moravanů, kteří si tento jimi propagovaný výtvor neoblíbili. Moravská národní obec se sice vymlouvá, že považuje za druhořadé, jaká je podoba vlajky, že nikomu nevnucuje žluto-červenou vlajku, ale nabízí ji jako jedinou, přičemž ji lživě nazývá moravskou. Podle Moravské národní obce údajně žádný problém při nabízení jejich soukromého výtvoru k vyvěšování na budovách veřejné správy neexistuje. Kromě nulové hodnoty z hlediska historického a vexilologického, pochybné symboliky a kontroverznosti z hlediska ústavnosti je závažným problémem již samotné vydávání partikulárního klubového a stranického symbolu za historickou, tradiční, zemskou, občanskou či jinak zvanou vlajku Moravy. Nic z toho totiž není pravda. Vlajka v nabízené podobě s neplatnou, tedy žlutočerveně šachovanou orlicí na dvou pruzích, žlutém a červeném, byla schválena na sjezdu politické strany Moravané 22. září 2007 v Kojetíně pouze členy této strany, kteří si na své sněmu mohou schvalovat pouze své vlastní vnitřní symboly, nemají oprávnění rozhodovat o symbolech zemských. Později se k ní přiklonily některé s touto politickou stranou spřažené spolky mnohdy plné členů této strany. Jejich vlajka nebyla konzultována ba ani schválena nikým k tomu pověřeným, nebyla konzultována ani s obyvateli Moravy mimo tuto stranu a s ní spřažené spolky a před výše uvedeným datem nikdy neexistovala. Vydávání této stranické vlajky za moravskou je tedy možno považovat za podvodné jednání.

V závěru svého stanoviska Moravská národní obec problematiku vyvěšování moravské vlajky zužuje na jedinou otázku, zda samosprávný orgán smí vyvěsit „symbolickou vlajku“ historické země. Sama si odpovídá, že „jednoznačně ANO“, ale už nevysvětluje, proč místo oné „symbolické vlajky“ historické země vymýšlí její inovace a podstrkuje veřejné správě jakýsi neplatný nehistorický novotvar z 21. století, barevně od historické moravské vlajky zcela odlišný, v podobě vlajky politické strany Moravané, proč nenabízí k vyvěšování historickou vlajku historické země, o které sama prohlašuje, že proti jejímu vyvěšování jako symbolu Moravy nic nemá.

Stanovisko Moravské národní obce přímo vyniká absencí faktů, racionality a logiky.

Podle zákona mohou státní vlajku České republiky užívat všechny fyzické i právnické osoby, ovšem vhodným a důstojným způsobem. Za nevhodné lze považovat společné vyvěšování vlajek politických stran s vlajkami státními stejně jako krajskými či obecními, protože jejich společným vyvěšením se veřejně prezentuje jejich vzájemný vztah, který samozřejmě v demokratickém státě nemůže být pro jednu stranu exkluzivní. Obecní a krajští zastupitelé nejsou ledajakým spolkem na úrovni „občanského sdružení“, aby na budovách obecních, městských a krajských úřadů ve státní svátek vyvěšovali symboly směřující proti ústavnímu pořádku ČR. Symboly Moravy spolu se symboly dalších historických zemí uvedených v preambuli ústavy ČR jsou totiž srozumitelně popsány ať už jako součást velkého státního znaku nebo jako součást oficiálních krajských praporů. Neexistuje žádný důvod vyvěšovat zpolitizované podvrhy.