Nemáte-li odpověď na argumenty druhého, není úplně vše ztraceno - stále mu ještě můžete vynadat (Elbert Hubbard, americký spisovatel a filozof 19. a 20. stol.)

Stanovisko k stanovisku politické strany Moravané k iniciativě nově vzniklého sdružení Za Moravu z 8. dubna 2013

Sjednocení je sice dobrá věc, ale aby mělo sjednocení smysl, musí být na rozumných věcech, nikoliv na nesmyslech. A jestli různé názory na podobu moravské vlajky, která mimochodem jednu svoji nezpochybnitelnou podobu má, strana Moravané považuje za „rozkol“, nechť zváží svoji další existenci, protože jestliže různé názory na symboly považuje za rozkol, co chce dělat v případě různých názorů v daleko závažnějších záležitostech? Byli to především členové politické strany Moravané a Moravské národní obce, kteří neunesli fakta, která byla v rozporu s jejich představou a trvají na „rozkolu“, přestože stačilo fakta přijmout za svá.

Sněm strany Moravané pochopitelně může doporučovat svým členům, aby užívali symbol podle svých představ, ale symbol své strany. Jestli sněm strany doporučuje svým členům, aby užívali chybný symbol naší země, je to jeho chyba. Nemůže ale usnesení strany vnucovat všem ostatním občanům, kteří nejsou členy strany. Jestli prapor, který je oficiálním praporem Prahy, používalo Hnutí za samosprávnou demokracii, byla to také jeho chyba. To ovšem neznamená, že tuto chybu jsou povinni používat všichni obyvatelé Moravy. Pokud ji snad používají někteří starostové, činí tak z neznalosti a na základě podvodné činnosti Moravské národní obce, která se rozhodla, že výsledek hlasovaní stranického sněmu bude svévolně prosazovat za symbol zemský.

Není pravdou, že prapor se změněným znakem na dvou pruzích je po dlouhé roky přijímán jako symbol moravské snahy po samosprávě, když existuje teprve od roku 2007. Není pravdou, že jej přijali občané. Přijali jej pouze mnozí aktivisté sdružení kolem tzv. kulatého stolu, ale ne všichni aktivisté a už vůbec ne občané. Není pravdou, že tento nově vytvořený symbol je trnem v oku odpůrcům moravské samosprávy. Ten je trnem v oku především moravským patriotům, kteří v něm vidí něco, co připomíná mnoho jiného, než Moravu. Nevyzývejte proto uživatele korektních a skutečných symbolů Moravy, aby si uvědomili, že snaha po jednotě kolem skutečného symbolu poškozuje zájmy Moravy. Opak je pravdou. Zájmy Moravy poškozuje vymýšlení soukromých symbolů a jejich vydávání za zemské.

Stanovisko osvětového spolku Za Moravu k stanovisku Moravské národní obce k doporučení odborníků ve věci moravské vlajky z roku 2013

Moravská národní obec ve svém stanovisku z 30. července 2013 považuje osvětovou činnost a snahu spolku Za Moravu o věcnou diskusi za agresivní a lživé útoky na představitele Moravské národní obce. Jsou to však členové Moravské národní obce, kteří se uchylují, když jsou přeargumentováni, k nenávistným a vulgárním nadávkám na adresu členů osvětového spolku Za Moravu. Dokonce se nerozpakovali spílat špičkovým odborníkům za jejich fundované stanovisko.

Moravská národní obec upozorňuje, že jednatel spolku Za Moravu není vzdělán v problematice moravské vlajky, mlčí však o tom, že na rozdíl od diletantů z Moravské národní obce s špičkovými odborníky a se vzdělanci v této problematice úzce spolupracuje.

Moravská národní obec připouští, že nejstarší vexilologickou podobou symbolu Moravy je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou zbrojí umístěna na modrém poli, prapor však, kdovíproč, nazývá dle svých vlastních pravidel standartou. Je to z hlediska vexilologického zavádějící název a svědčí pouze o základních terminologických i historických neznalostech „odborníků“ Moravské národní obce.

Podle „odborníků“ z Moravské národní obce se údajně v novověku tato podoba nepoužívala, což je údajně plně v souladu s poznatky Moravské národní obce. Zprávy a vyobrazení z té doby však svědčí o pravém opaku, z čehož vyplývá, že poznatky Moravské národní obce se blíží nule. Na počátku novověku byl vyobrazen lancknecht s moravským praporem v publikaci Jacoba Koebela z r. 1545. Zpráva Jiřího Závěty ze Závětic z příjezdu Matyáše Habsburského do Prahy v březnu 1611 píše o kornetě (čili vlajce) modré s erbem zemským Markrabství moravského, z korunovace Matyáše v květnu 1611 píše o modrém praporci s erbem Markrabství moravského, nikoliv o nějaké standartě. Historickou moravskou vlajku zobrazuje propagandistický leták z roku 1619. „ Historikům“ z Moravské národní obce dále oznamujeme, že 17. století již nebyl středověk ani starověk nebo dokonce pravěk. Rovněž kresba vlajkonoše s modrým heraldickým praporem s bílo-červeně šachovanou orlicí, pravděpodobně současného heraldika Antonína Javory, není ze středověku, ale někdy z 90. let 20. století. Vlajkonoš nemá na vlajce žádné vodorovné pruhy a už vůbec ne štít na nich. Co se týká zjednodušeného praporu pouze v barvách znaku, je zaregistrován vedle heraldických praporů v již zmíněném roce 1611 coby "praporček obdýlný modrý a bílý", další prapory potom cca od poloviny 19. století nebo těsně před ní. Vyskytovaly se v zemských barvách, které byly tři, a to modrá, červená a bílá (až na výjimku z r. 1845 - červená a bílá). Teprve na přelomu století 19. a 20. se začaly více vyskytovat vedle jiných i se dvěma pruhy, když modrá, hlavní barva Moravy, byla chybně vynechána na základě neplatného usnesení z roku 1848.

Názor o německosti žluto-červené vlajky ve vyjádření archiváře a historika PhDr. Vladimíra Růžka nepovažuje Moravská národní obec za relevantní, ovšem bez vysvětlení, proč tuto variantu prosazovali především moravští Němci a proč ji moravští Slované jednoznačně a nekompromisně odmítali. Diletanti z Moravské národní obce napsali o vyjádření dr. Růžka, že se jedná o vyjádření „nikoliv historika“. Nejsou schopni si ani zjistit, že PhDr. Vladimír Růžek je historik. Jeho argumentace údajně odporuje modernímu pojetí historiografie a údajně staví na překonaném nacionálním vnímání dějin. Nějak „historikům“ z Moravské národní obce uniká, že dějiny lidstva jsou především dějinami národů, nikoliv tříd dělníků, rolníků a pracující inteligence. Ty tzv. třídy byly v určité podobě vždy součástí nějakého národa. Národy tu byly, jsou a určitě i budou, ať už se to komukoliv líbí či nelíbí.

Doporučení odborníků na tuto problematiku považuje pouze za jejich soukromý názor bez jakékoliv závaznosti, přestože byl publikován v odborných tiskovinách, tedy vystaven případné odborné oponentuře. Zatím se dočkal oponentury pouze té neodborné ze strany diletantů z Moravské národní obce, kteří mají svá vlastní pravidla a za závazné nejspíš považují svoje pavědecké bludy, publikované nanejvýš na svých propagandistických stránkách, které však na rozdíl od jiných za soukromé neráčí považovat. Třeba i ten o údajném objevování se znaku s moravskou orlicí na dvou pruzích od poloviny 20. století nebo ten o spolkem Za Moravu účelovém výběru dotázaných osob převážně z Prahy. Moravská národní obec při doporučování tzv. občanské vlajky vychází z respektování názoru údajně tisíců Moravanů, kteří si tuto vlajku údajně oblíbili, ve skutečnosti spíše těch, kteří se nechali z neznalosti obelhat. Moravská národní obec už ale nevychází z respektování názoru desetitisíců či statisíců Moravanů, kteří si tento jimi propagovaný výtvor neoblíbili. Moravská národní obec se sice vymlouvá, že považuje za druhořadé, jaká je podoba vlajky, že nikomu nevnucuje žluto-červenou vlajku, ale nabízí ji jako jedinou, přičemž ji lživě nazývá moravskou. Podle Moravské národní obce údajně žádný problém při nabízení jejich soukromého výtvoru k vyvěšování na budovách veřejné správy neexistuje. Kromě nulové hodnoty z hlediska historického a vexilologického, pochybné symboliky a kontroverznosti z hlediska ústavnosti je závažným problémem již samotné vydávání partikulárního klubového a stranického symbolu za historickou, tradiční, zemskou, občanskou či jinak zvanou vlajku Moravy. Nic z toho totiž není pravda. Vlajka v nabízené podobě s neplatnou, tedy žlutočerveně šachovanou orlicí na dvou pruzích, žlutém a červeném, byla schválena na sjezdu politické strany Moravané 22. září 2007 v Kojetíně pouze členy této strany, kteří si na své sněmu mohou schvalovat pouze své vlastní vnitřní symboly, nemají oprávnění rozhodovat o symbolech zemských. Později se k ní přiklonily některé s touto politickou stranou spřažené spolky mnohdy plné členů této strany. Jejich vlajka nebyla konzultována ba ani schválena nikým k tomu pověřeným, nebyla konzultována ani s obyvateli Moravy mimo tuto stranu a s ní spřažené spolky a před výše uvedeným datem nikdy neexistovala. Vydávání této stranické vlajky za Moravskou je tedy možno považovat za podvodné jednání.

V závěru svého stanoviska Moravská národní obec problematiku vyvěšování moravské vlajky zužuje na jedinou otázku, zda samosprávný orgán smí vyvěsit „symbolickou vlajku“ historické země. Sama si odpovídá, že „jednoznačně ANO“, ale už nevysvětluje, proč místo oné „symbolické vlajky“ historické země vymýšlí její inovace a podstrkuje veřejné správě jakýsi neplatný nehistorický novotvar z 21. století, barevně od historické moravské vlajky zcela odlišný, v podobě vlajky politické strany Moravané, proč nenabízí k vyvěšování historickou vlajku historické země, o které sama prohlašuje, že proti jejímu vyvěšování jako symbolu Moravy nic nemá.

Stanovisko Moravské národní obce přímo vyniká absencí faktů, racionality a logiky.

Podle zákona mohou státní vlajku České republiky užívat všechny fyzické i právnické osoby, ovšem vhodným a důstojným způsobem. Za nevhodné lze považovat společné vyvěšování vlajek politických stran s vlajkami státními stejně jako krajskými či obecními, protože jejich společným vyvěšením se veřejně prezentuje jejich vzájemný vztah, který samozřejmě v demokratickém státě nemůže být pro jednu stranu exkluzivní. Obecní a krajští zastupitelé nejsou ledajakým spolkem na úrovni „občanského sdružení“, aby na budovách obecních, městských a krajských úřadů ve státní svátek vyvěšovali symboly směřující proti ústavnímu pořádku ČR. Symboly Moravy spolu se symboly dalších historických zemí uvedených v preambuli ústavy ČR jsou totiž srozumitelně popsány ať už jako součást velkého státního znaku nebo jako součást oficiálních krajských praporů. Neexistuje žádný důvod vyvěšovat zpolitizované podvrhy.