Nejlepší cestou vyrůst jako osobnost je obklopení se lidmi moudřejšími (lidová moudrost)

Poznámka k iniciativě Moravské národní obce

Vyjádření k aktivitě Moravské národní obce k uctění památky slovanských věrozvěstů

Každoročně v období jara kontaktují starosty obcí aktivisté sdružení ve spolku s názvem Moravská národní obec, kteří nabízejí k vyvěšování falešný prapor, který jako moravský svévolně určila politická strana Moravané, aniž by k tomu měla mandát od obyvatel Moravy a aniž by tuto podobu vlajky konzultovala s odborníky z oblasti historie a vexilologie. Politická strana si může odhlasovat svoje symboly, avšak žádná nemá právo rozhodovat o zemských symbolech, o kterých již rozhodla sama historie. Informace Moravské národní obce o používání žluto-červené moravské vlajky v 19. století, kterými argumentují v průvodním listě k tzv. moravské vlajce, jsou mylné a manipulativní. Pokud se někde objevovaly pouze dvě barvy, byly to německé představy o moravských barvách (tzv. landesfarben) v podobě dekorace až na samém sklonku rakouské monarchie, něco jako vatikánské barvy na bazilikách na Velehradě a na sv. Hostýně v podobě podélných pruhů - bílého a žlutého. Vatikánská vlajka má totiž pruhy svislé, obsahuje svatopetrské klíče a má čtvercový formát. Kromě svérázného "historického" výkladu Moravské národní obce nechybí dokonce ani vytrhávání z kontextu a překrucování vyjádření odborníků na tuto problematiku. Moravské národní obci jde tedy více o prosazování svých politických cílů, než o uctění památky slovanských věrozvěstů. Ve zmíněném 19. století se již používaly trikolóry bílo-červeno-modré, na rozdíl od let 1576 a 1611, kdy byly prapory pouze dvoubarevné, avšak bílo-modré. Teprve v samém závěru 19. století, přesně v roce 1896, byly rakouskými úřady stanoveny barvy pro moravské prapory žluto-červené-modré. Pokud byly v 19. století spory o barvy, jestli stříbrná (bílá) a červená nebo zlatá (žlutá) a červená, jednalo se o barvy heraldické figury (na modrém štítu), nikoliv o prapor, jak vyplývá ze sněmovního listu z roku 1848, § 5, a z dalších archívních zpráv. Pokud se chtějí pseudohistorikové z Moravské národní obce ohánět ustanoveními habsburské monarchie, je na místě připomenout, že tito pánové poněkud zaspali, dnes platí poněkud jiné zákony a též poněkud jiné symboly, než za císaře pána. Nejen v dobách vzniku moravských symbolů, ale i dnes jsou moravské barvy bílá, červená a modrá (shodné s barvami moravských Slovanů 19. století) a za neoficiální vlajku Moravy můžeme považovat modrý prapor s bílo-červeně šachovanou orlicí se žlutou zbrojí, neboť je tak zobrazen jako čtvrtinový díl oficiálních krajských praporů většiny krajů na Moravě. Dalo by se tedy říci, že tímto vyobrazením na části oficiálních symbolů je tato podoba moravského praporu nepřímo částečně kodifikována, navíc vychází z oficiálního velkého státního znaku ČR. Jakákoliv jiná podoba by se na budovách státní správy a místních samospráv neměla vyskytovat. Tou svojí pavlajkou, ve skutečnosti vlajkou stranickou, si mohou aktivisté mávat na svých stranických akcích. Aby nedošlo k omylu, že by snad měl být spolek Za Moravu nějak skrytě protimoravsky zaměřený, tak je nutno zmínit, že se členové cítí jako Moravané, neboť i předkové byli moravští rodáci. Jde pouze o fakta a není možné souhlasit se způsobem práce těchto pomýlených aktivistů. Za účelem zjištění mínění obyvatel Moravy byla ve 2. čtvrtletí roku 2013 provedena anketa mezi náhodně vybraným reprezentativním vzorkem lidí různého věku, vzdělání a povolání na území čtyř okresů Zlínského kraje a v Brně. Respondentům byly předloženy tři varianty moravských barev, respektive moravského praporu s pruhy, které se používaly jako zemské symboly v pozdější době. Jednoznačně a s velkým náskokem zvítězila varianta bílo-červeno-modrá před žluto-červeno-modrou a žluto-červená skončila na posledním místě. Anketa se tedy týkala pouze zemských barev. Heraldický prapor Markrabství moravského, čili modrý s červeno-bílou orlicí v anketě nebyl. Bylo to považováno za zbytečné, neboť heraldický prapor je nezpochybnitelný, historický, tradiční, identifikovatelný, vexilologicky bezchybný. Stejně jednoznačně dopadl souboj mezi platným znakem Moravy a heraldicky nesprávným znakem podle neplatného privilegia Fridricha III. Habsburského, které odmítli již moravští stavové v té době a které se přes občasné pokusy německy mluvící strany na Moravě nikdy neujalo. Není divu, že dnes je platný tradiční znak se stříbrno-červenou orlicí. Spolek Moravská národní obec se však snaží historická fakta zpochybnit jejich zamlčováním a překrucováním a účelově vytahuje pouze pochybné údaje, které se jim hodí do jejich manipulace.

Moravská národní obec se domnívá, že když si kdokoliv vzpomene, byť by to byl císař sousedního státu, že pokusem zasahovat do podoby tradičních symbolů dá privilegiem někomu možnost, aby pozměnil svůj znak dle privilegia, že nositel znaku to musí udělat. není tomu tak. Privilegium je dobrodiní a poskytuje nositeli možnost, nikoliv povinnost se svým znakem nějak naložit. To se také stalo. Moravané privilegium odmítli. V opačném případě by byl znak podle privilegia určitě používán. Ohledně platnosti tohoto privilegia nemá smysl se rozepisovat, protože postoj příznivců pražského praporu s moravským znakem svědčí o naprosté absenci byť jen smítka právního povědomí, o vexilologickém radějii nemluvě. Stejně tak asi nemá smysl připomínat, že tento "selský" sněm nebyl "selským" proto, že by nějací moravští sedláci na něm měli většinu. Zemské barvy žlutá a červená, tedy ne barvy zemského praporu, byly přijaty díky německy mluvící většině zúčastněných.

Poznámka ke vzniku falešného praporu Moravy

Jak vznikl vexilologický a heraldický paskvil bez historické hodnoty

V době vzedmutí vlny moravského hnutí jezdili moravští aktivisté protestovat proti pragocentrismu do Prahy se žlutočervenými prapory, které si odvodili z habsburské představy o barvách moravské orlice. U takových Habsburků lze chápat, že chtěli národy říše zbavit národních symbolů a různě je měnit. To dělal i Napoleon, který sahal na tradiční symboly národů, které chtěl ovládnout. V 19. století se objevovaly snahy říšských úředníků z řad převážně moravských Němců zasahovat do starobylého znaku Moravy. To naráželo na odpor slovanských Moravanů. Proč však chtějí současní údajně promoravští aktivisté zbavit Moravu starobylých tradičních symbolů a nahradit je symboly podle habsburských představ, zůstává záhadou. Dnešní aktivisté překroutili sněmovní spory o tinktury moravské orlice na modrém štítu z roku 1848 a mylně se domnívali, že zemský sněm jednal o praporu. Tinktury byly sice na dobu tří let na sklonku monarchie dočasně změněny, říšské zákony však neplatí více než století. To si zřejmě moravští aktivisté neuvědomují, stejně jako si neuvědomovali, že jezdili protestovat proti pragocentrismu vyzbrojeni již dlouhá léta oficiálním pražským praporem. Když byli na svoji směšnost upozorněni, místo toho, aby si osvojili skutečné moravské tradiční barvy modrou, červenou a bílou, přilepili na pražský prapor neplatný znak, který mimochodem na pruzích, což je barevná zkratka znaku, nemá v podstatě co dělat. Zatím se spolku Za Moravu nepodařilo zjistit, jestli to dělají schválně nebo jestli mají v hlavě z části polojasno až místy zataženo. V těchto aktivitách pokračují způsobem, nad kterým zůstává zdravý rozum stát. Dne 22. 9. 2007 si politická strana Moravané na svém stranickém sněmu v Kojetíně v sále restaurace Morava odhlasovala, že bude propagovat svůj diletantský vexilologický výtvor, nechala si vyrobit stovky praporů, které nelze považovat za nic jiného, než prapor stranický (o ničem jiném si totiž politická strana rozhodnout nemůže). Co je však odsouzeníhodné, údajně nepolitický spolek plný politiků Moravská národní obec tento vexilologický paskvil, ozdobený navíc znakem heraldicky chybným, nabízí městům a obcím k vyvěšování, přičemž je lživě informuje, že se jedná o moravskou vlajku. Jedná se v podstatě o podvod, neboť tento spolek ani žádná politická strana nemá oprávnění ani od obyvatel Moravy ani od orgánů k tomu pověřených rozhodovat o historických zemských symbolech, o kterých již rozhodla sama historie. Relevantní odborníci z oblasti historie, heraldiky a vexililogie se jednoznačně vyjádřili o podobě historických zemských symbolů, které jsou mimochodem i součástí státního znaku, tento kontroverzní spolek to však ignoruje a nadále dělá hlupáky nejen ze sebe, ale i z členů zastupitelstev, kteří pochopitelně nemají čas studovat historii a pomocné vědy historické a aktivistům tohoto obskurního spolku naletěli.

Poznámka k nabídce některých výrobců vlajek

Je celkem pochopitelné a jasné, že výrobce a distributor zboží, tedy i vlajek, jako obchodník vyhotoví zákazníkovi jakoukoliv vlajku, jakou si objedná. Stavovská čest by však měla vést výrobce k tomu, aby na svých webových stránkách neuváděli zkreslené a zavádějící informace, které jsou v rozporu s historickou skutečností. Obchodní zájmy těchto společnosti by neměly převažovat nad tím, aby nabízené vexilologické zboží odpovídalo po formální i obsahové stránce aktuální právní úpravě platné v den objednávky. Jde o to, že někteří výrobci v nabídce inzerují zboží, jehož pojmenování neodpovídá skutečnosti. Např. moravskou vlajkou nemůže být nazváno něco, co v historii Moravy v podobě, kterou výrobce nabízí, vůbec neexistovalo. Rovněž moravskou vlajkou nemůže být nazváno něco, co si vymyslí nebo na separátní schůzi odhlasuje nějaký spolek nebo organizace. O historických symbolech, o kterých rozhodla historie, si nemůže rozhodovat každý, kdo si zrovna vzpomene. Je to stejné, jako kdyby někdo rozhodl, že moravskou vlajkou bude rudý prapor se žlutým srpem a kladivem. A to i přesto, že taková vlajka se na rozdíl od některých novodobých výtvorů na Moravě po určitou delší dobu dokonce hojně vyvěšovala. Ani jinde si prodejce nedovolí prodávat zboží pod jiným názvem jen proto, že někdo si např. může myslet, že minerálka je šumivé víno.

Výrobci by neměli pojmenovávat nepatřičnými historickými přívlastky nabízené zboží, které nerespektuje současnou právní legislativu ohledně symboliky a řídí se nějakými překroucenými interpretacemi ohledně zemských barev údajně dle představ cizího císaře pána.

Poznámka k článku v Horáckých novinách

Konečně nějaké noviny otiskly kritiku té pavlajky, kterou podstrkují diletanti z Moravské národní obce radnicím, obelhávají starosty a vydávají to za velký úspěch. Jsou dokonce tak natvrdlí, že nechápou, jakou dělají Moravě medvědí službu. Již mnohokrát jsem vyzýval k tomu, aby činnost pro Moravu probíhala rozumným způsobem. Všechno marné. Diletantská činnost některých organizací s přívlastkem "moravská" má za následek nedůvěřivý náhled normálních obyvatel Moravy na tyto organizace a tito obyvatelé Moravy to zcela jasně vyjadřují ve volbách. Kterákoliv moravská strana se již několik let potácí kolem jednoho procenta či ještě menšího volebního výsledku. Kde jsou ty časy, kdy Hnutí za samosprávnou demokracii-Společnost pro Moravu a Slezsko mělo v čele skutečného politika, který měl tah na branku, organizační schopnosti a uměl získat voliče?

Nedělám si iluze, že jeden článeček v regionálním tisku ty pomýlence zastaví. Budou pokračovat dál a vsadím se, že tvrdá kritika ze strany tisku bude teprve následovat. A to jenom proto, že propagátoři žluto-červeného nesmyslu nepřekousnou, že jeden člověk ze zahraničí dosáhl toho, že moravskou vlajku (tu skutečnou) doporučují členové expertní komise Podvýboru Parlamentu ČR a píše o ní v kladném smyslu časopis ministerstva vnitra. Tento velký úspěch pro moravské symboly je však narušován tupou umíněností nepřemýšlejících takymoravanů, kteří se domnívají, že oni jediní mají patent na rozum. Praxe však nepotvrzuje, že by měli pravdu. Přímo se nabízí možnost nabízet korektní vlajku Moravy, která nebude předmětem kritiky. Proč toho ti tvrdohlaví zastánci zlatého poblouznění konečně nevyužijí a neustále zakládají na problémy?

Mgr. Jindřich Žaludek

Poznámka k vlajkoslávě ve sportovním vodáckém areálu v Ostrožské Nové Vsi

Případ chybného vyvěšování vlajek v Ostrožské Nové Vsi

Na případ chybného vyvěšování vlajek ve sportovním vodáckém areálu v Ostrožské Nové Vsi upozornil člen expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii přo Parlamentu České republiky. O tom, že ve sportovním vodáckém areálu v Ostrožské Nové Vsi je vyvěšována vlajka politické strany Moravané, kterou spolek Moravská národní obec podvodně vydává za moravskou, již byli pořadatelé několikrát informováni členem České vexilologické společnosti a členem osvětového spolku Za Moravu. Dokonce i ve zpravodaji České vexilologické společnosti je možné se dočíst o mezinárodní ostudě v Ostrožské Nové Vsi. V roce 2014 na mezinárodním mistrovství Moravy v rychlostní kanoistice byla žluto-červená vlajka s neplatným znakem vyvěšena mezi vlajkami jiných samostatných států. I kdyby byla vyvěšena správná vlajka Moravy, takový případ by byl možný jen za předpokladu, že by Morava měla samostatné zastoupení v příslušné mezinárodní sportovní federaci. Takový případ ve světovém sportu je např. v Mezinárodní federaci fotbalových asociací (FIFA), kde není zastoupena Velká Británie, ale Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, jejichž vlajky se vyvěšují mezi vlajkami suverénních států.

Kromě toho se pořadatelé dopustili velkého faux pas, když vyvěšovali dvě státní vlajky na jeden stožár. Mezinárodní vexilologické zvyklosti stanovují, že vlajky samostatných států musí být vyvěšeny na samostatných stožárech, ve stejné výšce a ve stejné velikosti. Nebyla to ale náhoda. O rok později byla situace ještě horší. Na jednom ze stožárů byla na společném stožáru vyvěšena žluto-červená vlajka politické strany Moravané nad vlajkou Polska a teprve pod touto byla opět na společném stožáru umístěna státní vlajka České republiky. V roce 2017 byly na jednom stožáru vztyčeny až čtyři státní vlajky. Mezi nimi opět vlajka politické strany Moravané, pod ní vlajka Ostrožské Nové Vsi a pod ní vlajka Gruzie. Takové zacházení se státními symboly pořadateli oficiální mezinárodní sportovní akce je možno považovat za projev hrubé neúcty k účastnickým zemím.

Poznámka k vyvěšování státní vlajky s vlajkou politické strany

Podle zákona mohou státní vlajku užívat všechny právnické a fyzické osoby, ovšem musí se tak dít vhodným a důstojným způsobem. Krajně nevhodné je společné vyvěšování vlajek politických stran s vlajkami státními, stejně tak i s vlajkami krajskými a obecními, protože jejich společným vyvěšením by se veřejně prezentoval jejich vzájemný vztah, který v demokratickém státě nemůže být pro jednu politickou stranu exkluzivní. Vlajky politických stran lze vyvěšovat samostatně např. na budově se sídlem politické strany, popř. jinde, stejně tak lze na budově se sídlem politické strany, popř. jinde, vyvěšovat samostatně o státních svátcích státní vlajku. Určitě ale vlajka politické strany nepatří na budovy veřejné správy.

Poznámka k chybnému návodu k vyvěšování vlajek

Jakékoliv vlajky se musí používat v souladu a právními předpisy. Tam, kde zákon podrobnosti nespecifikuje, je nutné dodržovat obecná vexilologická pravidla. Jejich znalost však v mnoha případech, ne-li v převážné většině, chybí. na to upozornil i člen expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii při Parlamentu České republiky.

Co se týká vyvěšování často diskutované moravské vlajky, tak uživatelé jsou mnohdy mylně informováni a výsledkem jsou tristní výsledky. Jeden takový návod se objevil na nejméně dvou webových stránkách. Jedná se o rozhovor s rektorem vysoké školy Karla Engliše v Brně doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou PhD. V návodu k vyvěšování moravské vlajky cituje jediný existující právní předpis, týkající se vyvěšování, zákon č. 352/2001 Sb., novelizovaný zákonem č. 2013/2006 Sb. Ten se ovšem týká státních symbolů České repbliky a v § 8, odst. (1) upravuje vyvěšení státní vlajky mezi jinými státními vlajkami a v odst. (2) konstatuje: „Obdobně se použijí pravidla stanovená v odstavci (1) při vyvěšení státní vlajky s jinými vlajkami.“ Zdeněk Koudelka však k tomuto předpisu přidává ještě svůj vlastní nesprávný výklad: „Umístění ostatních vlajek již záleží na vyvěšovateli.“ Zde se projevila základní neznalost obecných vexilologických zvyklostí, mezi něž patří hierarchie vlajek. Tak jako nelze zcela libovolně vyvěšovat ostatní státní vlajky, není možné libovolně vyvěšovat ani vlajky ostatní.

Poznámka k chybnému vyvěšování vlajek na radnicích

Podrobný vexilologicky správný návod k vyvěšování vlajek včetně hierarchie poskytuje publikace expertní skupiny pracující při Podvýboru pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Mnoho obcí a měst má zájem vyvěšovat při různých příležitostech několik různých vlajek současně. Při větším počtu vlajek to však klade také větší vexilologické nároky na vyvěšování, nehledě na to, že některým obcím dělá problémy správně vyvěsit vlajky dvě.

V Oslavanech se zastupitelé rozhodli vyvěšovat hned sedm vlajek různé hierarchie. Kromě státní vlajky na radnici vyvěsili vlajku Evropské unie, politické strany Moravané, Mikroregionu Ivančicko, města Oslavan a také zahraničních partnerů, města Vir (Zadarská župa v Chorvatsku) a města Schkeuditz (Sasko v Německu) v tomto uvedeném pořadí. Bohužel správné vyvěšení se týká pouze prvních dvou vlajek. Jako třetí v pořadí měla být vlajka Oslavan jako tuzemské samosprávné jednotky následovaná cizími městskými vlajkami v abecedním pořadí (Schkeuditz, Vir), předposlední vlajka Ivančicka jako právnická osoba – sdružení obcí a ač se nám to nelíbí, poslední historická vlajka Moravy (samozřejmě ta historická modrá s moravskou orlicí, nikoliv vynález politické strany Moravané z roku 2007), která od roku 1949 po bezprecedentním totalitním aktu zrušení Země moravskoslezské jako územně správní jednotka neexistuje. Co se týká vlajky politické strany Moravané propagované Moravskou národní obcí, tak ta nemá na radnicích být vyvěšována vůbec.

Nejčastější chybou je je nesprávné umístění státní vlajky, které z hlediska hierarchie vlajek patří dle zákona i dle vexilologických zvyklostí nejčestnější místo. Případů bylo zaznamenáno poměrně hodně.

V Ostrovačicích na hotelu U Nedbálků byla na čestném místě vyvěšena vlajka politické strany Moravané, zatímco státní vlajka byla v trojici vlajek vyvěšena až na posledním místě. V roce 2011 byl zaznamenán případ chybného vyvěšování státní vlajky v Letonicích a v roce 2013 v Dlouhé Loučce, kde byla vyvěšena na posledním místě.

Mezi chybná vyvěšení patří i vyvěšování vlajky Moravy nebo dokonce politické strany Moravané na nejčestnějším místě. V Oslavanech a Zakřanech se tak stalo v roce 2015, v městské části Brno – Chrlice v roce 2016. Obec Slatina u Nového Jičína vyvěsila o státním svátku v roce 2016 pouze vlajku politické strany Moravané a vlajku obce. Podobně v roce 2016 učinilo město Uničov, podobně učinila obec Rataje u Nového Jičína. Ve všech případech byla vlajka politické strany Moravané vyvěšena na nejčestnějším místě.

Jen pro úplnost. Za nesprávné vyvěšení státní vlajky může být podle zákona o užívání státních symbolů udělena ve správním řízení pokuta ve výši až 10 000 Kč. V této souvislosti může pochybná iniciativa Moravské národní obce záměrně mylně informující úřady i volené orgány obcí přispět k finanční škodě měst a obcí, nepočítáme-li nesolidní obchodní aktivity jednoho z prodejců vlajek, člena Moravské národní obce, kterému tato organizace svoje kšefty dohazuje. Moravská národní obec tak prostřednictvím svého člena - prodejce vlajek prodává radnicím falešné vlajky, respektive vlajky politické strany Moravané, vymyšlené touto stranou v roce 2007, podvodně vydávané za historické vlajky moravské.

Poznámka k chybnému vyvěšování vlajek v zahraničí

K chybnému vyvěšování vlajek dochází i v blízkém zahraničí. K čemu vede odsouzeníhodná činnost Moravské národní obce, je vidět na politické kampani přesahující hranice státu. Komplexy z žalostných volebních výsledků moravských stran u nás se tyto a spřažené organizace místo rozumné promoravské politiky snaží kompenzovat šířením ostudy za hranice státu. Nejkřiklavějším případem bylo vyvěšení vlajky politické strany Moravané spolu se státními vlajkami Polska, Ruska, Slovenska a Srbska na Slavnosti předků v Nitře v roce 2011. Že v této mezinárodní ostudě měli prsty pomýlení ultrapolitici z Moravy a Slovenska, svědčí i skutečnost, že mezi státními vlajkami zaujímala významné místo vlajka nacionalistického Slovenského hnutí obrody.

Poznámka k symbolům na stránkách Moravské národní obce

Ačkoliv Moravská národní obec propaguje zlato-červeně šachovanou orlici, ve vlastním znaku používá překvapivě orlici stříbrno-červenou, avšak se zlatým obdélníkem na hrudi, na němž jsou tři černá písmena MNO, a s roztrženým řetězem navlečeným na pařátech. Ještě překvapivější je prohlášení modré vlajky s bílo-červeně šachovanou orlicí za symbol Moravské národní obce. Vexilologický symbol Moravy si tedy Moravská národní obec chce uzurpovat pro sebe jako vlajku spolkovou, kdežto za moravský vexilologický symbol vydává nepovedený výtvor vzniklý v roce 2007 v hlavách členů politické strany Moravané, který byl opatřen znakem s šachovanou orlicí, to proto, aby vůbec bylo poznat, že by mohl mít nějakou spojitost s Moravou, avšak s šachováním odlišným od šachování moravské orlice.

Pavědecké názory Moravské národní obce a jak Alois Vojtěch Šembera zklamal stranu Moravané

Původ praporů a vlajek je vojenský. Mnohem starší, než prapory a vlajky jsou tzv. vexiloidy. Provinční standarty jsou doložené na břidlicové tabulce faraóna Narmera z I. dynastie 2900 let př. n. l. První látkové prapory, jak je známe dnes, máme doloženy v Číně z r. 1122 př. n. l.

Nejstarší zpráva zmiňující moravský prapor v barevném provedení pochází z veršované kroniky Ottokara Štýrského ze samého počátku 14. století, v níž je popisována bitva u Kressenbrunnu z 12. července 1260. Symboly Čech a Moravy v této kronice uherskému králi Bélovi IV. jeho pobočník Jindřich Preissler popsal jako prapory v blízkosti českého krále Přemysla II. Otakara nastupujícího v čele českého vojska. Český prapor měl bílého lva na červeném sametu a vedle něj vlál prapor s červeno-bíle šachovanou moravskou orlicí.

Obdobně o první známé písemné zmínce o moravském praporu informoval heraldik jedné firmy vyrábějící vlajky v článku iDnes z 4. července 2016: „Na počest věrozvěstů zavlají dvě vlajky Moravy. Každá má jiné příznivce“.

„Ve středověku žádné vlajky neexistovaly,“ namítá přes nesporná fakta Lenka Holaňová z Moravské národní obce ve stejném článku. Jestli pro Moravskou národní obec rok 1260 spadá do novověku nebo starověku či dokonce pravěku, o tom již paní Holaňová neinformuje. Tato koordinátorka iniciativy vyvěšování vlajky politické strany Moravané, kteroužto akci vymyslely mozky v Moravské národní obci, dále v článku vysvětluje: „My doporučujeme žlutočervenou, kterou jako jedinou schválil Moravský zemský sněm v roce 1848 a ta je nejblíž zákonné podobě.“

Paní Holaňové zřejmě vůbec nevadí, že v celém znění paragrafu 5 Sněmovního listu není o praporu ani zmínka. Prapor si tedy paní Holaňová vycucala z prstu. A s ní celá Moravská národní obec a politická strana Moravané, které operují nepravdivým tvrzením, že poslanec Šembera, který mimochodem žádným poslancem nebyl, vymyslel moravskou vlajku. Naopak z textu je zřejmé, že se zde jednalo o barvy na figuře zemského znaku (tehdy běžně nazývaného erbem i v případě, že se jednalo o znak zemský). Tedy barvy orlice (tehdy nazývané orlem), kdy modrá barva štítu (tedy hlavní barva Moravy) se prostě jen při řešení barev figury vynechala, protože o ní nebylo pochyb, ta byla zcela jasná, ať už bylo šachování jakékoliv, proto často nebyla vůbec zmiňována, neboť se s ní počítalo automaticky. Ať už někdo fandí Šemberovi nebo naopak Chlumeckému, který neuspěl s poznámkou, že "pravé a prvotní zemské barvy červená a bílá byly, a že pozdější červená a zlatá stavům a ne zemi uděleny byly", faktem zůstává, že usnesení nevešlo v platnost a bylo zrušeno. Jak předaleko má tedy k zákonné podobě, nemá paní Holaňová ani ponětí.

Zemský sněm se při rokování o nové ústavě zemské 14. srpna 1848 právně nezávazně usnesl na barvách orlice dle znovuobjeveného privilegia. Pozměněný text byl schválen 15. září 1848. Konečný návrh nového moravského zemského zřízení byl přijat 20. září. Současně bylo rozhodnuto, že jeho text v němčině a češtině bude v tištěné formě odeslán ministerstvu, aby byl předložen k potvrzení říšskému sněmu a císaři. Návrh s doprovodnou nótou, kterou podepsal předseda sněmu Johann Koppel, byl 30. září odeslán do Vídně presidiu rakouského říšského sněmu. Říšský sněm se však tímto návrhem nezabýval a návrh se nedostal ani k císaři. Návrh zemského sněmu tedy nebyl realizován, zůstal pouze v podobě nepřijatého legislativního návrhu. To nikterak nebrání paní Holaňové, aby neplatné a slovanskými Moravany nekompromisně odmítané středověké privilegium nadřazovala zákonům jak Rakouského císařství, tak pozdějších suverénních států.

Zemský sněm se evidentně nechal inspirovat novinovým článkem Aloise Vojtěcha Šembery z 4. 5. 1848, který byl zřejmě reakcí na dopis Václava Kozánka, bratra Jana Kozánka z 27. dubna 1848 v záležitosti sporu o prapor národní gardy probíhajícím na jaře roku 1848 v Přerově, adresovaný Janu Ohéralovi, odpovědnému redaktoru Týdenníku.

Přestože byl Šemberův názor začátkem června 1848 v Týdenníku kritizován po ideologické stránce s jednoznačným závěrem: "Protož byly a mají zůstati: bílá, červená a modrá barvy naše", tehdejší poslanci se Šemberovým názorem nechali ovlivnit, přestože jazykovědec Šembera nebyl heraldik, a pokud byl historik, tak to byl historik pouze literární, jak o tom svědčí jeho omyl o používání orlice po roce 1462 ve zmíněném článku. Poslanci možná nedočetli Šemberův článek až do konce, neboť Šembera uzavírá: „Jest tedy barwa politická markrabstwí Morawského zlato-čerweno-modrá, a tou se označiti přísluší obywatelům země této, buďtež Slowané anebo Němci.“ Proč tedy poslanci opomněli neopominutelnou barvu štítu, která podle reskriptu rakouského císaře Františka I. z 23. prosince 1807 patří do praporu, zůstává nevysvětleno.



Na počest věrozvěstů zavlají dvě vlajky Moravy. Každá má jiné příznivce

Poznámka k tzv. "Kulatému stolu" v Brně

V sobotu 7. prosince 2019 se v Brně - Žebětíně sešel takzvaný "Kulatý stůl", který sdružuje ultramoravské vlastence, na svém 30. sněmu. Lze bez výhrad souhlasit s prohlášením organizací sdružených kolem tzv. "Kulatého stolu" na tomto 30. sněmu k 20. výročí obnovení krajského zřízení v totalitní podobě, které se dotýká stanoviska Federálního shromáždění České a slovenské federativní republiky z 9. května 1990 a tehdejší České národní rady z 18. 5. 1990 ke státoprávnímu uspořádání. Federální shromáždění České a slovenské federativní republiky prohlásilo zrušení Země moravskoslezské od 1. ledna 1949 v rámci nového územně správního uspořádání za akt nespravedlivý a poplatný totalitní byrokraticko-centralistické praxi, za krok, který byl v rozporu s principy demokracie a samosprávy, a který tak podstatně přispěl k deformovanému vývoji československé společnosti. Stejně tak se vyjádřila Česká národní rada. Nelze již souhlasit s 3. bodem usnesení tzv. "Kulatého stolu" k jakémusi "moravskému pasu", kde se mají použít symboly údajně naší země. Symboly, které jsou vyjmenované ve 3. bodu usnesení, organizace sdružené kolem tzv. "Kulatého stolu" lživě předkládají jako moravské. Mají to být zlatočervená bikolora, zlatočervené šachování orlice a tzv. hymna "Moravo, Moravo". Ani jeden z těchto symbolů není symbolem moravským, tedy žádný z nich není tím, za co je tzv. Kulatý stůl vydává. Píseň "Moravo, Moravo" není vůbec písní moravskou, ale českou, byť se v ní zpívá o Moravě. Kromě 1. sloky má v dalších třech slokách vůči Moravě spíše vyčítavý charakter. Morava již svou hymnu má, a to v podobě oslavné písně "Jsem Moravan", kterou se jako hymnu učili naši předkové ve škole za císaře pána a někteří dokonce za první republiky. Morava má své tradiční symboly a nepotřebuje, aby je tyto politicky zaměřené organizace bez mandátu obyvatel Moravy upravovaly ke svému obrazu nebo nahrazovaly novými. V případě symbolů vydávaných "Kulatým stolem" nepravdivě za moravské nejde o nic jiného, než o prapor schválený jakýmsi klubem vybraných promoravských kamarádů. Jenže mají-li symboly být zemskými, musí být kladně přijaty nejen kamarády, ale pokud možno celou moravskou veřejností. A ona celá moravská veřejnost, v tomto případě voličská, dává v každých volbách svůj postoj jasně najevo. Nějakých 0,3 % není moc dobrá vizitka. Jak je tedy možné, že ve volbách voliči projevují ostentativní nezájem, ale podle Moravské národní obce a strany Moravané je o výtvor v jejich provedení, údajný moravský prapor, tak neobvyklý zájem? Někde asi bude chyba. Je škoda, že umíněným trváním na problematické prezentaci symboliky Moravy je diskvalifikována další, někdy přínosná činnost těchto organizací.

Organizace sdružené v tzv. "Kulatém stolu" se svévolně pasují do role mluvčích Moravy. Jejich činnost je však pro obyvatele Moravy diskutabilní, někdy se o prospěšnosti pro Moravu dá úspěšně pochybovat.

Poznámka k zahraničnímu výletu vlajkonošů

V sobotu 4. června 2016 uspořádala Historická společnost Starý Velehrad autobusový zájezd do lokalit na Slovensku spojených s obdobím velkomoravským, do Bojné a Nitry. Průvodcem po tamních pamětihodnostech byl účastník výpravy, archeolog doc. PhDr. Luděk Galuška, CSc. pracovník Moravského zemského muzea v Brně.

Do velebné velkomoravské atmosféry však zazněl naštěstí zažehnaný skřípavý zvuk další tragické akce tzv. aktivistů Moravské národní obce.

Zájezdy Historické společnosti bývají téměř vždy zaplněny do posledního autobusového místečka. Protože na jednom z minulých zájezdů zbyla kvůli období nachlazení asi tři volná místa, jeden z členů spolku Za Moravu poslal informaci o chystaném zájezdu mezi několik adres moravských aktivistů pro případ, že by se našli dva, tři jednotlivci se zájmem o dějiny z doby velkomoravské. Kteréhosi inteligenta, který si spletl vlastivědný poznávací zájezd s demonstrací, však nenapadlo nic lepšího, než požádat organizátora, zda by se mohli připojit, objednat autobus a obsadit ho vlajkonoši. Když vyrukovalli vlajkonoši již na zastávce v Nitranské Blatnici s prapory, pochopitelně v pražských barvách se znakem orlice pode habsburských představ, a pochodovali s rozvinutými prapory lesem k poutnímu místu u kaple sv. Jiří, vyděsili organizátory zájezdu natolik, že se od tohoto nevhodného projevu museli distancovat a po zbývající část zájezdu se rozhodli od vlajkonošů izolovat, odpojit se od výpravy připomínající spíše fotbalové fanoušky, než lidi vědění chtivé, a absolvovat zájezd bez demonstrantů. V Bojné a Nitře totiž čekala slovenská archeologická nobilita a organizátoři neměli zájem, aby si ťukala na čelo, že vlastivědný spolek s sebou bere tlupu pomatenců. Prohlídka impozantního archeologického naleziště v Bojné a hradu včetně kostela sv. Jimrama a biskupského muzea v Nitře tedy naštěstí proběhla již bez demonstrantů, ponechaných svému osudu.

Je téměř jisté, kdo v této politické demonstraci měl prsty. Způsob jednání a chování odpovídal tomu, že to byli členové Moravské národní obce, kteří ostaně byli v hojném počtu včetně předsedy na této akci viděni. Mezi účastníky druhého autobusu seděli nepochybně i slušní lidé. Proč však dopustili, aby část, která nepozná, co je a co není slušné v zahraničí, dělala ostudu výpravě, která zájezd organizovala? Co vlastně bylo cílem oněch vlajkonošů? Demonstrovat protest proti pragocentrismu na Slovensku? Nebo to měla být demonstrace za moravské Slovensko? V každém případě to bylo krajně nevhodné a příště takové lidi, kteří se neumějí chovat, nechť nechá vedoucí zájezdu doma.

Problém moravských iniciativ není jen to, že si neumějí udělat pořádek ve vlastních řadách. Problémem moravských iniciativ jaou i vlajkonoši a jejich nevhodná a nemístná propagace něčeho, co na vlastivědný zájezd slušných lidí nepatří. A konečně problémem moravských iniciativ je i vlastní šíření pochybné a kontroverzní symboliky.

Vzhledem k poznání, že smyslem činnosti Moravské národní obce není sebevzdělávání, ale spíše považují za lepší šaškování s vlajkami politické strany např. na vlastivědném zájezdu, výroční mši svaté, na folklorní slavnosti apod., již spolek Za Moravu nebude Moravskou národní obec o vzdělávacích akcích informovat.

Poznámka k dřívějšímu způsobu „argumentace“ propagátorů cizorodé symboliky

V roce 2007 na svém stranickém sjezdu, honosně nazvaným „sněm“, si politická strana Moravané odhlasovala symbol vycházející z návrhu moravské ústavy z roku 1848, na kterém se právně nezávazně usnesl druhý moravský zemský sněm. První sněm začátkem roku 1848 byl ještě stavovský, nevolený. Ten druhý sněm jednal především o otázkách hospodářských a sociálních, jako zrušení poddanství, otázka náhrady poddanských dávek atd., protože ty byly v té době nejnaléhavější. O symbolech země jednal pouze v souvislosti s projednáváním zemské ústavy. Sněm nejprve zvolil komisi, která měla připravit návrh ústavy a ten potom byl projednáván v plénu. Ústavní výbor navrhl pouze do zemské ústavy dát ustanovení o erbu země, v následující rozpravě ve druhém čtení ústavy navrhli poslanci, konkrétně poslanec Cibulka, ještě zmínku o zemských barvách vycházejících z tinktur orlice, původně stříbrné a červené, pod vlivem nedávného Šemberova článku pozměněných podle nepoužívaného a po nějaké době objeveného neplatného privilegia z 15. století na zlatou a červenou.

Politická strana si pochopitelně může zvolit a odhlasovat své symboly vycházející ze symboliky podle toho, jak uzná za vhodné. Volba symboliky je pochopitelně jejich vnitřní věc. Co už ale jejich vnitřní věc není, když vydávají svoje stranické symboly za historické symboly země Moravské. Další věc, která není jejich vnitřní věcí, je překrucování historie a svérázný výklad dějinných událostí. Překroucené a nepravdivé informace pak údajně nepolitický spolek Moravská národní strana šíří prostřednictvím svých webových stránek, prostřednictvím průvodního dopisu na adresu obecních a městských zastupitelstev k výzvě k vyvěšování moravské vlajky a v tomto duchu falešně informují rovněž redaktory sdělovacích prostředků s tvrzením, že „poslanec Šembera vymyslel moravskou vlajku a moravský zemský sněm ji schválil“ Nepravdivá věta "Žlutočervenou vlajku se znakem orlice schválil Moravský zemský sněm v roce 1848" se dokonce objevila na portálu Jihomoravského kraje ve zprávě "Michal Hašek: Jsme hrdi na historii Moravy".

Tato věta o schválení praporu a ještě k tomu se znakem orlice je v každém případě nesmysl. Znak přilepili moravští aktivisté na žlutočervený prapor až po upozornění, že jezdí do Prahy protestovat proti pragocentrismu s pražskými vlajkami, neboť žlutočervená vlajka je oficiální pražskou vlajkou, jejíž barvy určil na žádost městské rady v roce 1886 v duchu tehdejších zvyklostí pražský historik a archivář Josef Emler.

Na rozdíl od pražské rady poslanci moravského zemského sněmu o žádné vlajce vůbec nejednali. Tak to ostatně vyplývá z přepisu druhého čtení, týkajícího se pátého paragrafu navrhované ústavy. Sněmovní list str. 213 § 5 ze září 1848 píše jasně, že zemský sněm jednal o "erbu Země moravské", konkrétně o tinkturách orlice na tomto erbu. Z toho odvodil zemské barvy, což je širší pojem. O praporu nebo vlajce ani slovo. Odvození bylo mimochodem zatíženo chybou, kdy sněm na rozdíl od novinového článku Vojtěcha Šembery z 4. května 1848 zapomněl na barvu štítu, která podle reskriptu rakouského císaře Františka I. z 23. prosince 1807 patří do praporu. Je sice pravda, že v zemských barvách se nosily nebo byly vyvěšovány i zjednodušené prapory, které obsahovaly pruhy v barvách erbovních, tedy štítu a figury, ty však měly tři pruhy. Podoba žlutočerveného praporu bez modré barvy, který se zobrazoval v tiskovinách německých až kolem přelomu 19. a 20. století po půlstoletí zmatků, kdy s barvami Moravy si nevěděly rady i úřady, byla výsledkem mylné interpretace, podobné té dnešní.

Jednání sněmu bylo zaznamenáváno a průběžně bylo vydáváno tiskem jako Sněmovní list. Druhé čtení návrhu zemské ústavy proběhlo 14. srpna, bylo zveřejněno ve 28. čísle sněmovního listu, který vyšel 16. srpna. Sněmovní list obsahuje dvě čtení návrhu ústavy, první čtení, nad nímž nebyla rozprava, nebylo zaznamenáno.

Zůstalo však jen u právně nezávazného návrhu, tato moravská ústava nevešla v platnost.

V tomto duchu byli v roce 2011 diskutujícím pod jménem „Jindrich“ postupně informováni na diskusním fóru politické strany Moravané její členové upozorněni na chyby, a to na základě kritiky, která se snesla ze strany odborné veřejnosti a tisku na vyvěšovací aktivitu Moravské národní obce, jejíž mnozí členové byl zároveň členy zmíněné politické strany.

První reakcí členské základny na upozornění však nebyla náprava nebo alespoň snaha o nápravu, ale oponentura, která však byla pochopitelně lehce vyvracena. Ve snaze oponovat za každou cenu se v jejich reakcích objevovaly dokonce takové perly, jako tvrzení, že Anglie nikdy nebyla námořní velmocí (v diskusi o vlajkách na lodních stožárech). Zbrklí aktivisté byli stále podrážděnější a šli dokonce tak daleko že neunesli pravdu o svém omylu a diskutujícího zablokovali. Zablokování tdůvodnili údajným vyvoláváním hádek. Přitom moravské aktivisty nikdo nenutil, aby reagovali nebo spíš oponovali, místo mohli tuto informaci prostě s klidem buď přijmout nebo odmítnout, aniž by pokládali za nutné nepohodlné názory blokovat.

Následně docházelo k zablokování dalších diskutujících. Administrátor Jakub Ministr 7. září 2011 chtěl zakončit diskusi: "Čímž ukončuju stále se dokola točící zbytečné dohadování na téma Moravské vlajky na tomto foru. Forum nemá sloužit k osobním útokům, ale k slušné a věcné argumentaci."

Zablokovaný diskutující se na diskusní fórum tedy mohl zaregistrovat znovu pouze pod pseudonymem a 7. září 2011 v 06:16:50 napsal: "Co asi jiného Moravian dělal, než že věcně argumentoval? To panu Ministrovi ale zřejmě vadilo. To se nedalo říct o obhájcích pražské vlajky. Tam se objevovaly neadekvátní reakce bez solidních argumentů. To ale panu Ministrovi nevadilo. Pan Jakub Ministr raději ukončil diskusi, čímž ovšem nepřímo přiznal, že mu došly argumenty. Nechápu však, proč všichni ti odpůrci nového návrhu vůbec diskutovali, když ani diskutovat nechtěli, chtěli totiž jen nějak ospravedlnit fakt, že rozhodli špatně o symbolech Moravy, jinými slovy, rozhodli na základě neznalosti problematiky. On se jich ani nikdo neptal na názor, prostě byl předložen návrh a ten bylo možno přijmout nebo s díky odmítnout. Vzteklé reakce zastánců pražské vlajky byly ovšem úplně zbytečné. Pokud nechcete návrh přijmout, přestaňte o tom zbytečně diskutovat, když vám ty diskuse tak vadí, my se z toho nezblázníme, nabídneme návrh jinde a zařídíme se podle sebe."

7. září 2011 v 08:31:06 zablokovaný diskutující, tedy proto opět pod pseudonymem, napsal: "Ale o to přece Moravianovi šlo. Pomoci tam, kde se stala evidentní chyba. Nikdo přece nebrání straně Moravané používat vlajku, kterou zemský sněm schválil. Na to má právo a je to její vnitřní věc. Tady jde ovšem o to, že tato vlajka se nabízí starostům k vyvěšování jako vlajka Moravy. Zde však jde o lehce zjistitelnou blamáž, která nemusí dopadnout pro Moravu zrovna dobře. Je jasné, že akce vyvěšování vlajky byl výborný nápad. Když už to byl výborný nápad, tak se mělo zjistit, jak ta vlajka Moravy vlastně vypadala. Nemohu přece za to, ani Moravian ne, že zemský sněm strany rozhodl podle mého mínění ukvapeně, pokud se domníval, že ji nejen bude používat, ale podporovat její šíření jako vlajky Moravy na radnicích. To, co se většinou nabízí starostům, je spíše symbol moravského hnutí poslední doby, nikoliv moravská vlajka. Máme tady příliš mnoho nedostatků najednou. Vlajka Moravy vypadala v historii všelijak, ale nikdy ne takto. Není podle vexilologických zásad. Nesplňuje podmínky platného zákona státu, v němž se momentálně Morava nachází. Zdá se, že se dokonce nelíbí většině obyvatel Moravy, pokud tak lze soudit z poměrně reprezentativního průzkumu. Zatím nacházím jen samá negativa nejčastěji předkládané verze. Tak proč, proboha, nelze nabízet opravdovou vlajku? Moravian tedy navrhl kompromisní řešení. Já osobně bych upřednostňoval jinou verzi, ale jsem ochoten podpořit kompromis, pokud bude shoda. Určitě ale nejsem ochoten podporovat vyložený omyl, nenašel jsem výstižnější výraz. Ze všech ostatních reakcí však vyplývá, že téměř nikdo jiný, kromě mne, není ochoten ustoupit ani o píď. Nevím proč, protože rozumného vysvětlení jsem se nikde a nikdy nedočkal. Jediné, co zaznělo, bylo, že sněm rozhodl. Ale to já přece vím, že tak rozhodl. Dokonce vím, kde udělal chybu. Co však nechápu, to je úmysl v této chybě klidně pokračovat, když nemusíme. Čekat až do rozhodnutí nějakého budoucího zemského sněmu Země moravské (co se týká vyvěšování na radnicích, jinak strana si může používat svůj symbol, jak chce) považuji za krajně nevhodné, zvláště když by se do té doby měla rozšiřovat dosavadní kdykoliv lehce napadnutelná a prakticky neobhajitelná verze. Může to totiž trvat i několik desítek let. Plýtvalo by se po celou tu dobu energií na něco, co za to nestojí, když existují skutečné historicky doložené zemské symboly. Podnikáme proto kroky k řešení, ale je potřeba věc připravit podstatně lépe, než jak to učinila MNO. Jestli se připojíte nebo ne, bude opět záležet na vaší svobodné volbě. Nějaké výčitky nebo nadávky ale nejsou na místě. My vám také nenadáváme za chyby. Těch se prostě někdy nevyvarujeme nikdo z nás. Poctivé ale je, když to zjistím, chybu přiznat a mít snahu ji napravit. Popírat ji nemá podle mne cenu, dříve či později se na to stejně přijde, a vždy je lepší, když na ni přijdeme jako první my sami a včas ji začneme řešit a napravovat."

26. září 2011 byly nepohodlné diskusní příspěvky vymazány. Administrátor Jakub ministr k tomu 27. září 2011 ve 14:50 napsal do e-mailu: "Pořádek ve straně už je. Jen zbývá vrátit úroveň fóra na patřičnou úroveň. Stejný postup bude proveden vůči ostatním účastníkům z obdobným prohřeškem."

Podívejme se tedy na ty "prohřešky", které urážejí členy politické strany Moravané. Jsou to příspěvky do diskuse, kterými zablokovaný diskutující pod pseudonymem reagoval na neadekvátně podrážděné osobní výlevy některých přispěvatelů, jako Pekáček, Skoumal, občas Svoboda, Novotný a Ministr, které měly vyvolávat hádky, a které byly smazány jako údajně urážlivé a poškozující stranu Moravané. Pro tyto odpovědi na jejich provokace byl diskutujícímu doživotně zablokován přístup na diskusní fórum strany Moravané:

"Pokud vím, tak nejednotnost v názoru na podobu moravské vlajky je i uvnitř promoravských hnutí. Pro nás je důležité, že trikolóru upřednostňují obyvatelé Moravy. Výsledky ankety jsou následující: 21.25% respondentů by dalo přednost bikolóře. 63,75% respondentů by dalo přednost trikolóře. 15% respondentů by nedalo přednost žádnému návrhu."

"Pan Dohnal tenkrát udělal chybu. Nějak mu uniklo, že trikolóra se na rozdíl od bikolóry používala téměř celou druhou polovinu 19. století. Není tedy pravdou, že se používala jen krátkou dobu. Kromě toho pan Dohnal něco doporučoval straně Moravané. Nemůžete se rozčilovat a plivat jedovatou slinu, jestliže se zbytek světa necítí být vázán rozhodnutím zemského sněmu strany Moravané."

"Strana Moravané není žádným reprezentantem moravského národa. Porovnejte výsledky sčítání lidu a volební výsledky strany Moravané. Raději přemýšlejte, proč tomu tak je."

"Nemám averzi vůči straně Moravané jako takové, ale vůči lidem jako někteří diskutující, kteří svým netolerantním přístupem dělají medvědí službu straně. To se týká i těch, kteří bezdůvodně mažou nepohodlné názory."

"Pan vexilolog není poslancem parlamentu. Je to odborník, kterého se ptá parlament, když potřebuje znát odborný názor. Pokud se domníváte, že jste chytřejší, než odborník, můžete si mávat, čím chcete."

"Tak to byly nejspíš vyhozené peníze. Kolik ta suma získala voličů strany Moravané? Když jsme s Moravianem sepsali programové prohlášení volební strany Moravskoslezský blok, výsledkem bylo, že Moravskoslezský blok byl druhou nejsilnější stranou po občanském fóru. Nepotřebovali jsme žádné peníze, pouze čas, práci a um. Když přejdu do poslední doby, tak svěcení moravského praporu je především Moravianova zásluha. Mezi těmito obdobími existuje spousta jeho užitečné práce, o které vy nemůžete mít ani ponětí."

Tímto krokem strana Moravanů de facto přiznala svoji argumentační slabost a neschopnost diskuse k věci, když musí umlčovat nepohodlné názory.

V dalších dnech se diskutující rozhodli uzavřít diskusní fórum pro odpůrce jejich názorů. Dne 12. řjna 2011 zablokovaný diskutující opět pod pseudonymem napsal: "To je pravda. Ten, kdo nesnese jiný názor do té míry, že musí mazat příspěvky s jinými názory, a když nenajde protiargument, tak stranu s jiným názorem prostě zablokuje pod záminkou nepravdivého nařčení, že údajně vyvolává hádky, to je lepší to fórum zrušit. Je nutné napřed zjistit, co je to diskuse. A diskutovat se musí umět. Ne pouze troubit svoje názory a považovat to za diskusi. Od toho jsou různá prohlášení. To byste ale měli vědět sami. Je dost trapné, že vám to musím vysvětlovat tímto způsobem." To byl poslední příspěvek, který se zablokovanému diskutujícímu podařilo na diskusní fórum napsat. Další část diskuse pokračovala e-mailem, zde už se ze strany členů strany Moravané nebo Moravské národní obce vyskytovaly i zoologické termíny nebo prostě jen "ty čechistický kriple" a to jen proto, že jim byla tlumočena fakta. Nechybělo ani vyhrožování fyzickým násilím ze strany takto "uražených".

Poznámka k novému způsobu „argumentace“ propagátorů cizorodé symboliky

Od roku 2010 Moravská národní obec nabádá obecní úřady, starosty a zastupitelstva, aby na svátek slovanských věrozvěstů vyvěšovali moravské prapory. Potud by se jednalo o chvályhodnou činnost. Problém je v tom, že tento obskurní spolek nabízí k vyvěšování soukromý výtvor politické strany Moravané z roku 2007 a obelhává orgány veřejné správy, že se jedná o tradiční, historickou, zemskou, symbolickou a „kdovíjakouještě“ vlajku Moravy. Na chyby v jejich vynálezu jsou žlutočervení propagandisté upozorňováni nepřetržitě. Dalo by se očekávat, že svoji činnost vysvětlí nějakými pádnými neotřesitelnými argumenty, místo toho docházelo k překrucování historických faktů, k překrucování terminologie a dokonce k překrucování stanovisek odborníků na historii, vexilologii a heraldiku. Po snadném vyvrácení jejich pseudoargumentace přešli umínění fanoušci protislovanské symboliky k novému způsobu argumentace.

Jiří Máca alias „Moravský patriot“ coby výrobce vlajek politické strany Moravané, z čehož má prospěch hlavně díky Moravské národní obci, která jemu coby svému členu dohazuje pochybné kšefty těžící z nevědomosti starostů, se na svém facebooku pozastavuje nad tím, že spolek Za Moravu informuje obce o pravém stavu věci. Podle něj tedy zřejmě Moravská národní obec může obelhávat obce a osvětový spolek by už neměl dělat osvětu. Tento „patriot“ ovšem nezdůvodňuje, proč on a Moravská národní obec, když už tvrdí, že jimi nabízené vlajky jsou moravské, propagují neplatné moravské barvy a neplatný moravský znak. Nic takového. Nula. Zero. Pokud vůbec přišla odpověď, tak typu: „Pokud mi chcete psát bludy o Němcích a žluté barvě, tak ukončuji komunukaci.“ Pokus o diskusi na jeho facebooku vyřešil (jak jinak) tím, že nehodící se příspěvky, které obsahovaly pádné argumenty, prostě vymazal. V diskusi na svém facebooku napsal: „Pana Žaludka jsem zablokoval. Nechcit s ním mí nic společného! Dělat takovému člověku prostor pro vyjadřování také nehodlám. (Pro neznalé: Pan Žaludek měl v průběhu posledních asi 7 let snad tisíce diskuzních aktivit, kde se snažil ignorovat realitu vývoje moravských symbolů a všemi prostředky, proti názoru drtivé většiny, prosazovat symboly pro Moravu schválené v Čechách.)“ Pokud by si někdo myslel, že se jedná o drtivou většinu obyvatel Moravy, je na omylu, neboť anketa mezi obyvateli Moravy ukázala pravý opak. Jedná se pouze o drtivou většinu ve skupině samozvaných mluvčích Moravy z řad politiků, ve volbách obvykle dosahujících výsledku blížícímu se nule. Ty symboly dle pana „patriota“ schválené v Čechách svědčí pouze o tom, že v Čechách ctí starobylé symboly moravských markrabat a později i moravského národa, kdežto oni, údajně „moravští patrioti ctí výsledek snahy o zásah do této moravské symboliky ze strany německých cizáků. Však někteří z těchto aktivistů se netají, že jejich snem je spolková země Morava v rámci Rakouska. Tzv. "patriot" dále považuje svévolné soukromé zásahy do odvěkých moravských symbolů za "vývoj". Na dotaz od diskutujících, které ještě nezablokoval: „No a má pravdu nebo ne? Proč to hned takhle kategoricky odsuzovat?“, pan „patriot k argumentům, které vycházejí ze stanovisek nebo jsou přímo citací odborníků na historii, vexilologii a heraldiku, napsal: „Polovina jsou lži, čtvrtina upravená pravda, a zbytek manipulace pro dodání věrohodnosti. Nechtěl bych to tu veřejně rozebírat a pomáhat tak panu Žaludkovi k vypracování věrohodnějšího materiálu.“ Podle !patriota" se tedy celý odborný vědecký svět mýlí nebo lže, jen oni ne. V každém případě však mají svá vlastní pravidla, která pochopitelně platí pro jejich uzavřenou bublinu, podle nich mají údajně platit i pro celý zbytek světa. Na další dotaz: „Máte nějaké argumeny proti tvrzení pana Žaludka?“ pan „patriot“ odpověděl: „Nebudu předkládat argumenty. Chci slyšet, jak hodnotíte činnost pana Žaludka.“ No a jak hodnotili jeho činnost žlutočervení fanatici? Následovala snůška nadávek a sbírka vymyšlených pomluv zcela mimo podstatu věci a objekt diskuse. Načež další diskutující, původně snad příznivec, konstatoval: „Když vás tak čtu, tak činnost toho pána začínám chápat.“

Lze tedy doufat, že se tito „patrioti“ svou hloupostí znemožní sami.

Poznámka k tzv. učebnici Morava - dějiny země uprostřed Evropy

Tzv. učebnice, kterou je dobré chápat spíš jako propagační materiál, je sice podrobná, psána o Moravě jako subjektu historie, ale obsahuje dost nepřesností na to, aby mohla být dobrou učebnicí. Při pohledu na to, kdo se podílel na jejím obsahu, je možné si všimnout, že na koncepce, úvod a část textu je dílem zástupce ředitele soukromé školy v Brně Mgr. Ondřej Hýsek. Kdyby nebyla psána subjektivně, mohla to být poměrně dobrá učebnice pro moravské žáky. Řada nepřesností, kterých si je možné všimnout již při letmém pohledu, z ní činí ne příliš kvalitní dílo. Zde jsou poznámky k některým nepřesnostem:

Římané se pokoušeli posunout hranici impéria až k Labi a vytvořit údajně novou provincii Germania. Provincie se měla jmenovat Marcomania, (podle Marca Aurelia), měla být v již existující Germanii (geografické pojmenování Římany). O zdůvodnění názvu (Marko-man = hraničář) by se dalo přinejmenším polemizovat. Hranice je spíš limes. Když ž se má jednat o Římanech na Moravě, chybí zmínka o římské posádce u Starého Města a u Olomouce.

Že Morava nespadala pod sféru vlivu Sámova svazu, to není pravděpodobné, naopak je snaha zde lokalizovat jeho neznámé ústředí. Pohraniční pevnost Wogastisburg, pokud měla být skutečně pohraniční, nebyla na dnešním česko-německém pomezí, ale na tehdejším slovansko-franském pomezí, tedy asi o 100 km západněji.

Pokud někdo vládl za mladého císaře Michaela III., byla to v době jeho nezletilosti císařovna Theodora. Bardas byl sice později jeho rádcem ale ne vládcem, Michael byl již plnoletý. Věrozvěsti přišli na Moravu na jaře 863, nikoliv 864. není rovněž pravdou, že patriarcha Konstantinovi nepřál. Jan byl již sesazen a Theoktistos byl naopak Konstantinem nadšen. Nabízel Konstantinovi funkci stratéga (císařského místodržitele), Konstantinovi se však příčil intrikánský svět státní správy a dal najevo touhu po vědění. Kolem roku 847 Konstantin dokončil studia na cařihradské vysoké škole a Theoktistos, když poznal, že svého svěřence nezláká pro světskou službu, dal Konstantina vysvětit na kněze a aby svého oblíbence neztratil z blízkosti, jmenoval ho patriarchovým knihovníkem a archivářem při chrámu Svaté Moudrosti a zároveň jeho jakýmsi tajemníkem s právem hlasovacím v církevně-soudních záležitostech. Když Konstantin utekl, dal ho patriarcha hledat a když Konstantin nechtěl přijmout znovu knihovníka, přijal raději nabízené místo profesora filozofie na dvorní vysoké škole. O tom, že by mu patriarcha nepřál, nemůže být řeči. K Arabům se Konstantin nevydal roku 855, to už byl zpátky a za Metodějem odešel do kláštera (tedy ne o rok později). O misi k Arabům byl požádán již v roce 851. Metoděj se narodil spíš roku 813, než 815.

Sv. Kliment nebyl 3. papežem, ale 4. papežem. Makedonské nářečí nebylo praslovanštinou, ale slovanštinou. „Nepopsatelnou Rostislavovu pevnost, tak nepodobnou všem ostatním“ je dost odvážné ztotožňovat s Mikulčicemi, neboť ta se příliš nelišila od všech ostatních. Svatopluk si nepozorovaně nevynutil vstup do Rostislavova města, šel tam vyjednávat a o tom se vědělo. Že Rostislav nikdy neusiloval o sjednocení Slovanů, je čirá spekulace. že se to povedlo až Svatoplukovi, je jiná věc. Stejná smyšlená spekulace je tvrzení, že Svatopluk nemohl být vlastníkem Metodějových kostelů. Kostely se stavěly na náklady panovníka a velmožů, nikoliv Metoděje. Metodějovi byly pouze svěřeny kostely s duchovenstvem do správy.

Metodějův hrob sice nebyl nalezen, prameny uvádí zeď za oltářem sv. Bohorodičky v hlavním moravském chrámu (katedrále) – nemůže se tím mínit tzv. trojlodní bazilika (III. kostel) na hradišti Valy u Mikulčic (hrob. č. XVI/580), hrobová výbava odpovídá válečníkovi s pohanskými milodary, nikoliv arcibiskupovi, chrám v Sadech u Uherského Hradiště je možný, ale hrob byl prázdný. Pokud je to on, byl přenesen. Arnulf nebyl strýcem Mojmíra II. To jen nemanželský syn Arnulfa měl stejné jméno po svém kmotru (Svatopluk). Arnulf tedy nebyl bratrem Svatopluka I.

Stará Morava nebyla v roce 906 rozdrcena a zcela nezaniká. K roku 906 píše Saský letopisec, že „Uhři byli poraženi Moravany“. Kronika Ekkeharda z Aury uvádí: „Uhři byli pobiti od Moravanů“. Saské dějiny I Widukinda, kapitola XX. píše k roku 908: „Zmíněné vojsko Uhrů, vedené Slovany, způsobilo v Sasku mnoho strázně.“ Jádro katalogu předních biskupů Moravy k roku 942 píše: „Silvestr byl vysvěcen jako druhý moravský biskup a seděl (na biskupském stolci) devatenáct let“ V době maďarského nájezdu do Španělska r. 942 byl u Leridy zajat maďarský bojovník, který vypovídal, že na sever od sídel Maďarů leží město či země Morava. Morava tedy přežívá ještě nejméně 40 let, než se prameny odmlčí na delší čas.

To byl začátek "učebnice". Další text nebyl raději probírán. Obr. 520 tzv. vlajky Moravy na konci "učebnice" je kapitolou samou pro sebe. Už jen tato informace toto dílo silně degraduje.

Poznámka k blogu "dalšího Moraváka"

Blogové stránky tzv. „dalšího Moraváka“, čili Mgr. Rostislava Svobody, jsou přehlídkou žlutočervené propagandy. Články jsou naštěstí tak dlouhé, rozvláčné a únavné, místy až chaoticky komplikované a zamotané, že málokdo má trpělivost dočíst články do konce. Přitom heraldický přínos zdaleka neodpovídá délce článku. Nesčíslněkrát opakovaná a propíraná tématika problematického a tudíž zřejmě odmítnutého privilegia rakouského císaře, které se týkalo slovanskými Moravany nepřijatého zlato-červeného šachování orlice bývá v každém následujícím článku pouze „obohacena“ o autorovy překombinované účelové domněnky o tom, co se mu zdá více či méně pravděpodobné, které však nezakrývají evidentní záměr obhajoby zlato-červeného šachování. To se na jednu stranu dá chápat, nicméně sáhodlouhá nic neřešící slohová úloha je víceméně zbytečná. "Jsem příznivec zlato-červeného šachování", to se přece dá napsat jednou větou. Ale i ta jedna věta je zbytečná. Zlato-červené šachování se prostě nevžilo, protože ho Moravané až na výjimky, jejichž význam je Rostislavem Svobodou značně zveličován, jednoduše nepoužívali a vůči snahám o inovaci tradičního, letitého a tudíž cenného znaku se jednoznačně vymezovali. Nesmyslně účelový a lživý závěr z roku 2006, ve kterém Rostislav Svoboda za „definitivní“ a „platný“ označuje přechodný stav z let 1915-1918 a nikoli ten, který platil dlouho před a dlouho potom a platí dodnes, snad ani nemohl být myšlen vážně logicky uvažujícím člověkem se zdravým rozumem, natož s vysokoškolským vzděláním. Dnešní vysoké školství se asi málo věnuje logice. Je celkem jasné, proč je dnes ze strany těch, kteří jsou s logickým myšlením na štíru, takový odpor k matematice, které je logika součástí. Rostislav Svoboda je podle vlastních slov odhodlán zabránit opětovné dvojkolejnosti znaku Moravy. Šachování bylo a je ve státní symbolice stříbrno-červené, podle základního heraldického hlediska výraznosti je vhodnější, nic tedy nebrání tomu, aby původní tinktury zůstaly i nadále. Jako připomínka nepřijatého privilegia v podobě neestetického zlato-červeného šachování s porušením heraldického pravidla o zvýraznění zbroje dostatečně postačí čtvrté pole znaku Jihomoravského kraje a několik znaků obecních, městských či některých městských částí, jejichž znak pochází z doby habsburských snah o zásahy do národní symboliky. Není vůbec potřeba lživě tvrdit, že se zlato-červené šachování vžilo. Možná v mozku současných ultramoravských aktivistů s pavědeckými názory.

Na ukázku, jací "vědci" jsou mezi heraldickými „experty“ politické strany Moravané, ukázka „heraldického“ způsobu myšlení diskutujícího na jejich diskusním fóru pod jménem „patriotzeznojma“ z 26. listopadu 2011 v čase 10:12:29:

„Bude lepší raději nereagovat. Každý si může vytvořit vlajku vlastní a prohlašovat, že je moravská. Jde hlavně o tu která se podaří prosadit a zde se pánovi až na pár výjimek tuto vlajku prosadit nepodařilo, zaplať pán-bůh. Každý správný Moravan ví jak taková moravská vlajka vypadá a jakou barevnou variantu má erb... Zlato je zlato a vždycky bude víc než stříbro a není co řešit. Nenechme se zblbnout!!!“

Tady se ozval nikoliv heraldik, ale nějaký hokynář. Heraldika sděluje následující: „Všechny tinktury jsou si z heraldického hlediska rovnocenné, žádná není lepší nebo horší, než druhá.“ Zlato je tedy víc než stříbro např. ve zlatnictví nebo bankovním trezoru, nikoliv však v heraldice. Znak je znamení, nikoliv směnná hodnota a smyslem znamení je, aby bylo vidět, ne aby se sním obchodovalo na trhu. Názor, že každý si může vytvořit vlajku vlastní a prohlašovat, že je moravská, ten přesně odpovídá způsobu uvažování moravských straníků.

Ale zpět k „dalšímu Moravákovi“ Svobodovi. V diskusi k článku sice několik čtenářů komentovalo často pomýlené heraldické domněnky a manipulativní pseudoargumenty Rostislava Svobody, pan "další Moravák" měl však vždy poslední slovo a pokud se mu nepodařilo diskutující přeargumentovat relevantními důkazy, sáhl k zpochybňování všeho a všech a neváhal některé vytrvalejší diskutující označit prostě za psychopaty a je lhostejné, jestli podle sebe posuzoval druhé nebo jestli pouze neměl nic, čím by protinázor vyvrátil. Jak vědecké! Malá vytrvalost některých diskutujících, kteří další diskusi s kolovrátkem vzdali, je však pochopitelná. Tak jako autor své názory nemění, protože celý vědecký svět se podle něj mýlí, jen on má pravdu, tak je zbytečné autorovi dále oponovat. Stačí pouze odkázat na předešlé komentáře, na nichž není potřeba nic měnit.

Místo naprosto zbytečné a přes koleno lámané nepokrytě účelové obhajoby zásahu do tradiční symboliky a zmatečného dokládání údajné heraldické správnosti zlato-červené kombinace figury se zlatou zbrojí se měl autor zaměřit na jiný příklad obdobný znaku Moravy, totiž stříbrno-červenou zvířecí figuru v modrém poli se zlatou zbrojí např. ve znaku Hessenska. To je totiž zcela odlišný případ, než změna tinktury kovu u znaku Prahy, která je v tomto ohledu korektní a kterou nikdo nezpochybňuje, která navíc byla oficiálně potvrzena suverénem nad příslušným územím. Hradební zeď a věže totiž nemají zbroj.

Rostislav Svoboda do problematiky moravského znaku dále účelově zamotal změny tinktur erbů šlechtických rodů. Spojování tzv. „polepšení“ erbu Moravy s obměnou tinktur v erbu šlechtických rodů je značně přitažené za vlasy. Častá a lehce zdokumentovatelná praxe záměny tinktur pro odlišení jednotlivých větví rodu i jednotlivých příslušníků rodu platí samozřejmě i pro pány z Pernštejna a z Lomnice. Svérázný pokus autora o vysvětlení "přidání" zlaté tinktury do moravského erbu v podobě perisonia v Ingeramově kodexu je pak zcela nesmyslný. Perisonium neboli pružina nebyla samoúčelnou ozdobou, ale ryze praktickým připevňovacím prvkem, který z kůže vyseknutou či jiného materiálu vytvořenou orlici držel na skutečném štítu, aby v boji neodpadla. Vyobrazení zlaté pružiny u moravské stříbrno-červené orlice v Ingeramově kodexu je s ohledem na heraldická pravidla vlastně jediným vhodným použitím tinktury perisonia, tak jako v případě zbroje. Není důvod vymýšlet fantasmagorické hypotézy o snaze vpravit do moravského znaku další zlatou tinkturu ještě před problematickým privilegiem.

Diskutující znalí heraldiky ostatně komentovali článek Rostislava Svobody obdobně a manipulace Rostislava Svobody jim neunikla. Přitom Rostislav Svoboda se nerozpakoval napsat článek o údajné manipulaci ze strany těch, kteří mu předložili relevantní fakta. Toto falešné obviňování druhých z manipulace ze strany manipulátora však působí poněkud komicky.